O víkendu jsem se nekoupal a tak se s vámi podělím alespoň se svými cestovatelskými zážitky. Poprvé v životě jsem podnikl výlet východním směrem. Křídla ČSA, která už Vás neodnesou na Kubu, do Londýna ani na Jamajku, mě v pátek spolehlivě a pohodlně dopravila na letiště Kijev Borispol. Dobře připraven jsem zamířil na zastávku autobusu a po zaplacení 25 hřiven (1 hřivna cca 2,50 Kč) jsem usedl do autobusu, který mě odvezl na vokzalnuju. Už cestou jsou nevěřícně zíral na snad 40ti poschoďové paneláky na sídlišti, které bylo rozlehlé jako Jižné Město, Černý Most a všechny další sídliště v Praze dohromady. Holt těch 2,7 mil. lidí někde bydlet musí.
Na vakzalnoj jsem vystoupil a pěšky došel až do bytu, který jsem si na víkend pronajal. Byt jsem si velice pečlivě vybíral dle kriterií: poloha v centru, dobrá cena a kladné recenze předchozích ubytovaných. Rozhodl jsem se tedy pro byt hned vedle Bezarabskoj ploščadi, za 420 hřiven na noc. Všechny recenze na byt byly také dobré, jen jeden Američan uváděl, že chodba v domě je poněkud "shabby", a já si říkal, no jó zhýčkaný turista, asi mu vadí, že není chodba vymalovaná. Když jsem ale do domu vstoupil, pochopil jsem, že Američan zhýčkaný nebyl - podlaha vlastně nebyla, jenom nějaký rozbitý beton, opadávající omítka, vajgly na zemi, na stěnách visela změť nějakých drátů. Už jsem si myslel, že rychle odejdu do nějakého drahého hotelu, ale naštěstí jsem vstoupil do bytu a tam mě čekalo šokující zjištění - čistý a útulný byt s pohodlnou postelí. Dokonce v bytě byl i gramofon!
Jenom jsem si odhodil věci a hned vyrazil na večerní obchůzku města. Bylo krasné počasí, mráz a všude spousta sněhu. Prohlédl jsem Chrešatik, neuvěřitelně široký hlavní bulvár, Náměstí nezávislosti (možná si vzpomenete na Oranžovou revoluci v roce 2004) a zvenku Chrám sv. Žofie. Večer už nutně unaven jsem povečeřel v restauraci Puzata chata (v překladu něco jako tlustá chalupa), kde vaří ukrajinské speciality. Dal jsem chutnou hrachovou polévku, která byla kupodivu i s bramborami, salát z červené řepy (základ ukrajinské kuchyně), kuřecí maso s nádivkou a všem jsem zapil půl litrem kvasu. Kvas je výborný a nevím, proč má v Čechách tak špatnou pověst. Vyrábí se zkvašeného chleba, obsah alkoholu je velice nízký cca 1%.
Ještě jsem si v rámci turistiky nakoupil na pokoj místní pivo (Žiguli) a následně po jejich požití spokojeně usnul.
V sobotu jsem navštívil Chrám sv. Žofie i ze vnitř, který určitě stojí za návštěvu. Pak jsem se metrem přesunul k dalšímu klenotu Kyjeva - Kievopečerské Lavře, což je pravoslavný klášter založený v 11. století. Tady jsem v katakombách prodělal poprvé v životě malý záchvat klaustrofobie. Představte si velmi úzké neosvětlené chodby, teplo, ve výklencích prosklené rakve, blikající a kouřící svíčky a mačkající se lidi, bez možnosti rychlého opuštění prostor. Naštěstí jsme nikoho neušlapal a nezpůsobil tedy žádný mezinárodní konflikt Logicky jsem už od dalších prohlídek katakomb upustil (každý kostelík měl svoje vlastní) a pohyboval se raději na čerstvém vzduchu.
Kousek za Lávrou vyčnívala obří matka vlast, což je socha, která měří 102 metrů! Neváhal jsem a navštívil jsem i areál památníku velké vlastenecké války. Všude bylo spousty lidí: mladí milicionáři, kteří skládali přísahu, a jejich šťastní rodinní příslušníci. Všichni kouřili. Kolem historické tanky, kaťuše a jiná bojová technika. Prostě jako z nějakého filmu.
Večer jsem se ještě v centru v kostele zúčastnil pravoslavné mše, dal si večeři, pustil si gramofon a zcela vyčerpán usnul.
V neděli jsem ještě jel metrem na severozápad Kijeva, kde je památník 33.000 židovským obyvatelům, kteří zde byli v roce 1941 zavražděni.
Po obědě jsem se již vydal na letiště a ve 3 hodiny odletěl do Prahy. Celkové dojmy z Kijeva byly velmi pozitivní. Město je velice živé, architektura zajímavá a jídlo také chutné. Všechno je zde velké - bulváry, metro, domy, paneláky, Dněpr. Snad jedině nízké je jízdné v metru - 5Kč. Tedy jak to ti Ukrajinci dělají? Možná je to tím, že jim jízdenky nevyrábí Kyperská firma, ale že používají žetony :-).
Na závěr malý kvíz. Co dělají Kyjevané na poslední fotografii? Kdo to první uhádne, má u mě malý dárek. Tipy piště do komentáře. MOVA se soutěže účastnit nemůže.
Oblékání nebylo snadné, navíc Marmota se snažil vyčesat kartáčem drobné korýše Simonovi, i proti jeho vůli....
Ve vodě se během Memoriálu objevilo i podivné zvíře - snad ondatra, kapybara či nutrie?! Nadšení ekologové Marmota a Simon se neváhali znovu svleknout, zvíře pronásledovali a nakonec objevili jeho úkryt pod břehem.
