Jesenický půlmaraton 2013

Právě sedím ve vlaku Bouzov, přehřátými chodidly svírám chladivý jontový nápoj z Plzně a chystám se na vyhodnocení Jesenické akce. Hned na začátku řeknu, že to byl nejkrásnější závod, který jsem kdy běžel. Trať vedla z Červenohorského sedla přes Švýcárnu, Ovčárnu, Vysoké hole a Ztracené kameny a cil u motorestu Skřítek. Na Praděd se neběželo, tam běželi pouze maratonci, kteří startovali z Ramzové. Počasí bylo ideální - svítilo slunce, teplota kolem 15•C a na hřebenech pofukoval slabý větřík. Běželo se po lesních cestách, kamenech, přes rašeliniště po dřevěných chodnících, po hřebenech po pěšinkách mezi kosodřevinou. Byly krásné výhledy. Prostě nádhera.

A jaky jsem podal výkon? Na misto startu jsem, z důvodu dostatečné aklimatizace, dorazil již v pátek večer. V restauraci v hotelu Červenohorské sedlo jsem dal borůvkové knedlíky s kofolou a poté jsem zde i přenocoval. Ráno osvěžen horským vzduchem jsem vyrazil na start. Jako typický polabský běžec bez zkušeností z hor a terénu jsem si dal skromné cíle: 1. běh si užít, 2. doběhnout do cíle, 3. nerozbít si ústa při závěrečném seběhu na Skřítek. Síly jsem tedy vhodně rozložil a v pohodě doběhl do cíle. S výběhy jsem neměl vůbec problém, ale seběhy mi nešly. Pokud mě někdo předběhl, tak to bylo pouze z kopce. Čas v cíli jsem měl 2:20:06.

Triatlon v Břístvi

Už poměrně dlouho je tomu, co se borci KO zúčastnili tradičního i když ne zcela oficiálního triatlonu v Břístvi a okolí. Doufám, že si pamatuji správně datum - v sobotu 13. července.  Za KO stáli na startu u rybníka - Jana, Simon, Marmota. Nesmím zapomenout ani na přátele KO, např. Richarda, který na soutěž poctivě trénoval.

Po vyslechnutí instrukcí se všichni společně vrhli do vody a podle svých možností pak vylézali a chápali se kol. Někdo se převlékal (např. Marmota), jiní jeli v plavkách (Simon). 

 Po zdolání blíže neupřesněného počtu kilometrů (cca po 1 hodině)  se závodníci vrátli do Břístve k chalupě organizátorů, zde kola s úlevou odhodili a vyběhli na závěrečný sprint. Někteří běželi rychleji, se psem v patách.

 Závodníci KO se nenechali zahanbit a před poslední disciplínou se zdálo, že budou jistě v první polovině. Simon však překvapil své soupeře, všechny předběhl a zaslouženě zvítězil.

 I příznivci KO, pokud nezávodili, sledovali závod s napětím...Marmota dobíhal chvíli po Simonovi, se zarputilým výrazem, ale brzo se už usmíval. Jana také zvládla  bez problémů všechny disciplíny závodu, a to napoprvé.  Bohužel se nedařilo Richardovi, který kvůli defektu kola ztratil dost na ostatní , a jen díky své vytrvalosti neskončil zcela vzadu. Tak tedy příště může poměřit síly s KO znovu.

Běh do vrchu

Na Mílešovce se mi zalíbilo a tak jsem si dnes dal další výběh - tentokrát v Krkonoších z Rudolfova k Chalupě na rozcestí. Převýšení bylo cca 700m. Na průměrnou rychlost se mě radši neptejte. Klára tam chůzi přišla jenom malou chvíli po mně :-).

Příprava na Košický maraton míru

Včera večer  jsem netradičním způsobem zahájil přípravu na Košický maraton míru. Z Milešova jsem vyběhl na Milešovku. Trasa to byla krátká, ale převýšení 436m mi dalo hodně zabrat. Výhled z vrcholu ale rozhodně za to stál. 

Vrcholová turistika

Nejenom Pokladník se šplhal na Cyrila a Metoděje do výšek. Předseda, Mova, Marmota a Wojta zdolali vrch Hvozd neboli Hochwald v Lužických horách. Výhled byl také zamlžený

 Po takovém výkonu jsme se všichni museli osvěžit pivem na břehu jezera Kristýna, za romantického západu slunce.

 Mova tento týden dokonce 2x zlezla vrchol Ještědu. V sobotu ji doprovázel pes, ze Světlé až na vrchol.  Když už se Mova radovala, že má nového kamaráda, pes ji zrádně opustil. Ještě že ho máme aspoň na fotce.

Příroda byla také rozkvetlá, radost pohledět. I v Jizerkách je moc pěkně, pak že se u nás nedá provozovat vysokohorská turistika...

K.O. Poděbrady následují Ctirdu s Metůdkem

Bez příspěvková organizace K.O. se rozhodla ctít památku zahraničních  návštěvníku, kteří vykonali jednu z prvních misií (tůru, možná přímo "trek") k nám na Moravu (a trochu i do Čech). Jako dar nám přinesli něco, co mělo být to pravé ořechové. Bohužel po tomto daru následovala třicetiletá válka, C+K monarchie, Blaničtí rytíři (aby měl národ alespoň nějakou naději), komunisti a nakonec současná vláda…
Ale vraťme se k původní myšlence. Na počest této dvojice se K.O. rozhodlo vykonat slavnostní misii na horu Sněžku (na Velehrad to bylo trochu z ruky). Tento náročný úkol si vyžadoval celých mužů a proto byl jednohlasně zvolen Pokladník (jak je patrno z první věty, ztrátou pokladníka by byla škoda pro K.O. minimální).
Pokladník hrdě vyrazil v pátek v 10:30 z Horní Albeřice. Postupně padl Albeřický vrch, sedlo na Pomezních boudách, Svorová hora, Sněžka, Liščí hora a nakonec Černá hora.
Zde byl nucen pokladník, v rámci noclehu, stát se na jednu noc členem indiánského kmene Černohorců. Jen tak mohl na noc složit svou hlavu do jejich rodného tee pee a nespat na lavičce u lanovky. A dokonce byl nucen odmítnout tradiční indiánskou pohostinnost. Naštěstí tedy přečkal noc sám a tím nezpůsobil své organizaci žádnou mezinárodní ostudu, únava byla skutečně značná.
Druhý den ráno stačilo jen seběhnout z Černé hory do Horní Maršova a zdolat další vrchol na trase Mravenečník a následně po hraniční čáře dorazit do Horní Albeřice, kde na pokladníka čekal zaparkovaný oř. Bohužel příroda byla proti, Traverz po žluté značce připomínal chodník po náletu jednotky 30CKL. Jarní velká voda vymlela do cestičky až metr hluboké koryto potoka, cesta byla KRNAPem zavřená. Pokladník musel vzít za vděk silnicí, která ho dovedla až do cíle cesty.

Bylo to krásné a bylo toho dost. Níže pár obrázku pro Kláru (nebo pro všechny?)
Děkuji dvěma pánům ze Soluně, že k nám přinesli aktivní turistiku formou staročeské misie.

Takto vypadá předpisová výstroj na misii dle Ctirdy a Metůdka

Z této fotografie je patrno, že hranice už nejsou to co za mlada..

 Další fotografie zachycují floru Krkonoš. I kvetoucí kleč má něco do sebe

 Jako důkaz Sněžka. Mlha, déšť, studený vítr, 9 stupňů - prostě klasika

 To co z dálky vypadá jako Kilimandžáro s vrcholovou partii sněhu je skutečně Sněžka. Matka příroda byla dobrotivá a tu hrůzu s létajícím talířem umě zamaskovala.

 Rodný vigvam, indiánů z kmene Černohorců a pokladníkova noclehárna (pro neznalé, je to ten bílý stan)

 České hory jsou tak pusté, že tu lišky už nestíhají dávat dobrou noc, ale dobré ráno (patrně se jedná o lišku Bystroušku, z další z mnoha významných historických postav, popř. by to mohl být i král Zikmund.....)

KO ve Francii - na Ile d´Yeu

V červnu se uskutečnila dlouho plánovaná akce. Ani povodně ani stávka dipečerů ani vedra nám nezabránila v odjezdu do Nantes a na ostrov Ile d´Yeu. Kromě Simona a Jany odcestovali i Marmota, Mova a Richard ( budoucí otužilec?) s Hankou.

Na ostrov jsme se přesunuli hned v pátek odpoledne, a ještě před odjezdem rychlé lodi jsme se na pevnině vykoupali v Atlantiku. Spodní proudy byly silné, ale překonali jsme je. Piknik na  pláži byl bohatý a Mova poprvé v životě (a možná naposledy) ochutnala se zavřenýma očima jednu ústřici.

V sobotu se konal slavný  závod v terénu Trail d´Yeu. Naši borci byli dobře připraveni a tak Jana stanula na stupních vítězů na 13 km - na 1. místě. Marmota uběhl 23 km v pohodě a s úsměvem. Simon si troufl na 45 km a ačkoliv tolik ještě nikdy neběžel, nakonec dobíhal také s úsměvem, i když trochu křečovitým. I Richard, Lise a oncle Jacques zvládli náročný terén se ctí.  

Ale i vyčerpaní běžci se brzo vzpamatovali a mohli vyrazit na kole k moři. Richard se Jacquem museli zajistit potravu a neohroženě šli lovit mořské pavouky. Richardovi se práce potápěče moc líbila, měl radost, že se  nezranil harpunou, jen měl pak problém se zbavit neoprénu.

Moře bylo osvěžující a tak jsme se koupali při každé příležitosti, i přes velké vlny, protože KO si jinak mořskou vodu nemá často příležitost užít. Moc příjemné byly pikniky na pláži, ale ani v baru to nebylo špatné na ranní skleničku Muscadetu.

 Arraignées de mer nevypadaly na pohled vábně a bylo nutné je jíst s louskáčkem na ořechy, ale maso bylo  nakonec chutné, takže i Mova se nechala přemluvit. Obědy a večeře na ostrově i v Nantes byly na české poměry dlouhé a vždycky s delikatesami a vínem, takže jsme si je opravdu užívali.

 Byl čas i na romantické chvilky a pohledy do dálky na mořskou hladinu.

Díky Jacquesovi jsme měli k dispozici dostatečné množství kol, což bylo dobře, protože některá kola trpěla malými defekty - např. nefungující brzdy:-). Výlety po pobřeží, se zastávkami na zajímavých místech a na pláži, byly na programu každý den. 

 Bohužel všechno hezké musí jednou skončit a tak jsme ostrov opustili v úterý, zamávali přístavu na rozloučenou a přesunuli se do Nantes. Tady Marmota oslavil své narozeniny a hned si oblékl dárek - památeční zástěru z ostrova.

 Poslední  den byl ještě čas na výlet po okolí. Byl bohatý na zážitky - koupali jsme se v lomu sami, za dozoru 6 plavčíků a helikoptéry, jeli jsme roztomilým autíčkem Mr. Beana, viděli jsme elektrárnu na široké Loiře a pili jsme cidre ke crepes na břehu plavebního kanálu. Mova ještě navíc spadla do bahna. Počasí bylo celou dobu příjemné, ani zima, ani vedro.

Myslím, že můžu za všechny účastníky zájezdu napsat, že se nám dovolená hodně líbila a že moc děkujeme za pozvání. Podívejte se také na fotky na rajčeti : 

http://pigi28.rajce.idnes.cz/Ile_d_Yeu_2013_vyber/

Merci encore une fois a Lise et Jacques pour pouvoir rester dans leur jolie maison sur la belle ile! Et regardez les photo (le lien ici).