Příprava na Košický maraton míru

Včera večer  jsem netradičním způsobem zahájil přípravu na Košický maraton míru. Z Milešova jsem vyběhl na Milešovku. Trasa to byla krátká, ale převýšení 436m mi dalo hodně zabrat. Výhled z vrcholu ale rozhodně za to stál. 

Vrcholová turistika

Nejenom Pokladník se šplhal na Cyrila a Metoděje do výšek. Předseda, Mova, Marmota a Wojta zdolali vrch Hvozd neboli Hochwald v Lužických horách. Výhled byl také zamlžený

 Po takovém výkonu jsme se všichni museli osvěžit pivem na břehu jezera Kristýna, za romantického západu slunce.

 Mova tento týden dokonce 2x zlezla vrchol Ještědu. V sobotu ji doprovázel pes, ze Světlé až na vrchol.  Když už se Mova radovala, že má nového kamaráda, pes ji zrádně opustil. Ještě že ho máme aspoň na fotce.

Příroda byla také rozkvetlá, radost pohledět. I v Jizerkách je moc pěkně, pak že se u nás nedá provozovat vysokohorská turistika...

K.O. Poděbrady následují Ctirdu s Metůdkem

Bez příspěvková organizace K.O. se rozhodla ctít památku zahraničních  návštěvníku, kteří vykonali jednu z prvních misií (tůru, možná přímo "trek") k nám na Moravu (a trochu i do Čech). Jako dar nám přinesli něco, co mělo být to pravé ořechové. Bohužel po tomto daru následovala třicetiletá válka, C+K monarchie, Blaničtí rytíři (aby měl národ alespoň nějakou naději), komunisti a nakonec současná vláda…
Ale vraťme se k původní myšlence. Na počest této dvojice se K.O. rozhodlo vykonat slavnostní misii na horu Sněžku (na Velehrad to bylo trochu z ruky). Tento náročný úkol si vyžadoval celých mužů a proto byl jednohlasně zvolen Pokladník (jak je patrno z první věty, ztrátou pokladníka by byla škoda pro K.O. minimální).
Pokladník hrdě vyrazil v pátek v 10:30 z Horní Albeřice. Postupně padl Albeřický vrch, sedlo na Pomezních boudách, Svorová hora, Sněžka, Liščí hora a nakonec Černá hora.
Zde byl nucen pokladník, v rámci noclehu, stát se na jednu noc členem indiánského kmene Černohorců. Jen tak mohl na noc složit svou hlavu do jejich rodného tee pee a nespat na lavičce u lanovky. A dokonce byl nucen odmítnout tradiční indiánskou pohostinnost. Naštěstí tedy přečkal noc sám a tím nezpůsobil své organizaci žádnou mezinárodní ostudu, únava byla skutečně značná.
Druhý den ráno stačilo jen seběhnout z Černé hory do Horní Maršova a zdolat další vrchol na trase Mravenečník a následně po hraniční čáře dorazit do Horní Albeřice, kde na pokladníka čekal zaparkovaný oř. Bohužel příroda byla proti, Traverz po žluté značce připomínal chodník po náletu jednotky 30CKL. Jarní velká voda vymlela do cestičky až metr hluboké koryto potoka, cesta byla KRNAPem zavřená. Pokladník musel vzít za vděk silnicí, která ho dovedla až do cíle cesty.

Bylo to krásné a bylo toho dost. Níže pár obrázku pro Kláru (nebo pro všechny?)
Děkuji dvěma pánům ze Soluně, že k nám přinesli aktivní turistiku formou staročeské misie.

Takto vypadá předpisová výstroj na misii dle Ctirdy a Metůdka

Z této fotografie je patrno, že hranice už nejsou to co za mlada..

 Další fotografie zachycují floru Krkonoš. I kvetoucí kleč má něco do sebe

 Jako důkaz Sněžka. Mlha, déšť, studený vítr, 9 stupňů - prostě klasika

 To co z dálky vypadá jako Kilimandžáro s vrcholovou partii sněhu je skutečně Sněžka. Matka příroda byla dobrotivá a tu hrůzu s létajícím talířem umě zamaskovala.

 Rodný vigvam, indiánů z kmene Černohorců a pokladníkova noclehárna (pro neznalé, je to ten bílý stan)

 České hory jsou tak pusté, že tu lišky už nestíhají dávat dobrou noc, ale dobré ráno (patrně se jedná o lišku Bystroušku, z další z mnoha významných historických postav, popř. by to mohl být i král Zikmund.....)

KO ve Francii - na Ile d´Yeu

V červnu se uskutečnila dlouho plánovaná akce. Ani povodně ani stávka dipečerů ani vedra nám nezabránila v odjezdu do Nantes a na ostrov Ile d´Yeu. Kromě Simona a Jany odcestovali i Marmota, Mova a Richard ( budoucí otužilec?) s Hankou.

Na ostrov jsme se přesunuli hned v pátek odpoledne, a ještě před odjezdem rychlé lodi jsme se na pevnině vykoupali v Atlantiku. Spodní proudy byly silné, ale překonali jsme je. Piknik na  pláži byl bohatý a Mova poprvé v životě (a možná naposledy) ochutnala se zavřenýma očima jednu ústřici.

V sobotu se konal slavný  závod v terénu Trail d´Yeu. Naši borci byli dobře připraveni a tak Jana stanula na stupních vítězů na 13 km - na 1. místě. Marmota uběhl 23 km v pohodě a s úsměvem. Simon si troufl na 45 km a ačkoliv tolik ještě nikdy neběžel, nakonec dobíhal také s úsměvem, i když trochu křečovitým. I Richard, Lise a oncle Jacques zvládli náročný terén se ctí.  

Ale i vyčerpaní běžci se brzo vzpamatovali a mohli vyrazit na kole k moři. Richard se Jacquem museli zajistit potravu a neohroženě šli lovit mořské pavouky. Richardovi se práce potápěče moc líbila, měl radost, že se  nezranil harpunou, jen měl pak problém se zbavit neoprénu.

Moře bylo osvěžující a tak jsme se koupali při každé příležitosti, i přes velké vlny, protože KO si jinak mořskou vodu nemá často příležitost užít. Moc příjemné byly pikniky na pláži, ale ani v baru to nebylo špatné na ranní skleničku Muscadetu.

 Arraignées de mer nevypadaly na pohled vábně a bylo nutné je jíst s louskáčkem na ořechy, ale maso bylo  nakonec chutné, takže i Mova se nechala přemluvit. Obědy a večeře na ostrově i v Nantes byly na české poměry dlouhé a vždycky s delikatesami a vínem, takže jsme si je opravdu užívali.

 Byl čas i na romantické chvilky a pohledy do dálky na mořskou hladinu.

Díky Jacquesovi jsme měli k dispozici dostatečné množství kol, což bylo dobře, protože některá kola trpěla malými defekty - např. nefungující brzdy:-). Výlety po pobřeží, se zastávkami na zajímavých místech a na pláži, byly na programu každý den. 

 Bohužel všechno hezké musí jednou skončit a tak jsme ostrov opustili v úterý, zamávali přístavu na rozloučenou a přesunuli se do Nantes. Tady Marmota oslavil své narozeniny a hned si oblékl dárek - památeční zástěru z ostrova.

 Poslední  den byl ještě čas na výlet po okolí. Byl bohatý na zážitky - koupali jsme se v lomu sami, za dozoru 6 plavčíků a helikoptéry, jeli jsme roztomilým autíčkem Mr. Beana, viděli jsme elektrárnu na široké Loiře a pili jsme cidre ke crepes na břehu plavebního kanálu. Mova ještě navíc spadla do bahna. Počasí bylo celou dobu příjemné, ani zima, ani vedro.

Myslím, že můžu za všechny účastníky zájezdu napsat, že se nám dovolená hodně líbila a že moc děkujeme za pozvání. Podívejte se také na fotky na rajčeti : 

http://pigi28.rajce.idnes.cz/Ile_d_Yeu_2013_vyber/

Merci encore une fois a Lise et Jacques pour pouvoir rester dans leur jolie maison sur la belle ile! Et regardez les photo (le lien ici).

Silva Nortica - půlmaraton Horní Stropnice

Ačkoliv předpověď počasí byla více než pesimistická, tři běžci z KO se v pátek 31.5. odvážně vydali do Horní Stropnice v Novohradských horách. Předseda, Marmota s Wojtou a Simon, doprovázeni Movou, se sešli v kempu v pátek večer. Postavit stany se povedlo vcelku bez problémů, jen za drobné přeháňky. Marmota s Wojtou si pro jistotu postavili stan na betonu a pod střechou. Předsedův stan byl největší, Simon si optimisticky stan teprve impregnoval. V pátek si nikdo nedopřával příliš těžké jídlo, kromě Simona, který se posilnil klobásou a jinými delikatesami, pro sportovce absolutně nevhodnými.
V sobotu jsme se probudili do zataženého rána, ale bez deště. Jak se ukázalo, vybrali jsme si s trochou štěstí asi jediné místo v ČR, kde nepršelo. V půl 7 už probíhali okolo kempu ultramaratonci v čele s Danem Orálkem a to právě Marmota připravoval na svém tábornickém vařiči kávu. Děkujeme! V 9 jsme na start maratonu vyprovodili bratry Coufalovy. V 11 hodin se ke startu připravili 3 běžci z KO a neoficiálně je několik kilometrů doprovázel i Wojta v nových botách. Po 12 hodině už Mova netrpělivě čekala u cíle,ale závod nebyl z nejrychlejších. Žádné velké překvapení v rámci KO se nekonalo: jako první se objevil Simon, jen o chvilku za ním čerstvý Předseda a o něco méně čerstvý Marmota. Časy: Simon 1:38:23 (17. celkem, 15. v kat.), Předseda 1:44:09 (35. resp. 7.) a Marmota 1:56:39 (75. a 15.).
Petr Coufal byl zjevně na maraton připraven lépe než jeho mladší bratr a doběhl dlouho před ním. Po obědě v hale a doběhu prvních ultramaratonců se celé KO vydalo zpět do kempu. To už svítilo slunce a tak jsme se rozhodli jít na výlet.V kempu jsme se posilnili kávou a krátce spočinuli u bazénu. Hádejte, jaké činnosti prováděli Předseda a Simon, zkroucení v podivných polohách na břehu bazénu?
Pak jsme se vydali na cestu vzhůru, ke kostelu v Dobré Vodě, který je zdaleka viditelný. I když stoupání bylo pro běžce náročné, výhledy do krajiny a na louky za to stály. Wojta obětavě pomohl ultramaratoncům v orientaci, když posloužil coby živá směrovka :-). Také děkujeme! Ke kostelu jsme přišli zkratkou, která byla poněkud delší než turistická cesta. Ale to nevadilo, zázračná voda nás občerstvila. Dobrá nálada vládla i pod deštníkem, když to chvíli vypadalo, že bude pršet. Naštěstí i na zpáteční cestě bylo nakonec sucho. Simon a Wojta si ještě trochu zaplavali v rybím rybníce a pak už jsme se vydali na večírek do haly. Letos nebyl kromě občerstvení žádný program, což unaveným běžcům nevadilo, Mova se však opět chtěla bavit, jako by jí to vloni nestačilo
Pozdě večer do kempu už jsme se vraceli za deště a ten neustával, liják bubnoval na stan. Po neklidné noci vstala Mova ráno už v 4.40 a v klidu dokončila kompletní ranní hygienu. Právě včas: v 5.00 se ke stanům dostavili hasiči a doporučili spáčům opustit co nejdříve stanoviště. Hrozilo zaplavení jediného příjezdového mostu vodou z potoka. Mova byla již v pohotovosti (a v holínkách), zatímco ostatní v první chvíli koukali jako vytažení z kotce. Ale rychle se vzpamatovali a začali skládat věci a stany. Simon spíš ždímal, impregnace nic nepomohla. Po druhém důrazném varování od správce kempu už jsme na nic nečekali a po 20 minutách od probuzení KO opouštělo kemp. To nejtěžší bylo před námi - překonat autem 2 místa, kde se potok vylil na cestu a voda stále stoupala. Předseda, vida neohroženého Marmotu již za vodou, šlápl na plyn a bezpečně jsme projeli. Také děkujeme! Pak jsme se na mostě chvíli radovali z dobrodružství a síly živlů, ale nebylo radno otálet. Návrat domů nebyl lehký, silný déšť, sesuvy půdy a proudy vody znepříjermňovaly řidiči cestu. Navíc mokré holinky, promočené ponožky a hlavně vlhké sandály se začaly v autě zahřívat...
Tak jsme v průběhu tří dnů nasbírali mnoho zážitků a silných dojmů. Pokladník může jen litovat, že se nepřidal aspoň jako podpora týmu. Snad tedy příště - zatím se podívejte kromě vložených fotek na:
http://pigi28.rajce.idnes.cz/Horni_Stropnice_2013/

Běh krále Jiřího 2013

Ačkoliv v okolí Poděbrad 25. května pršelo, tady počasí přálo běžcům. Bylo příjemně, ani moc chladno, ani vedro a nepršelo. Před startem jsme ještě stihli koupel, i když všem se do vody nechtělo...Není divu, bylo pošmourno jako v Rozmarném létu  a Simon podle toho zvolil i tradiční oděv (děkuje touto cestou Pokladníkovi a Jitce). Podívejte se na rajče na : http://pigi28.rajce.idnes.cz/Beh_krale_Jiriho_2013/
Na startu tradiční desítky se tentokrát sešlo 5 borců z KO - Předseda, Marmota, Milan, Simon a dokonce po delší přestávce i Jana! Všichni vyrazili v dobré náladě, Simon si dokonce přibral handicap - kočárek s nejmladším členem KO. Ačkoliv byla netradičně při startu na posledním místě, začal se probojovávat dopředu a bláhově se domníval, že se mu podaří předběhnout Předsedu. to se však nestalo. Předseda udržel své tempo a doběhl první, za ním Simon v kategorii běžců s kočárky, Marmota, který statečně bojoval se zažívacími problémy, Milan a s úsměvem i Jana. Běželo se dobře, všichni dobíhali v dobré náladě. Brzo jsme se sešli ve stanu s pivem a občerstvením s dalšími příznivci KO. Na druhé pláži Jezera probíhal závod Dračích lodí, to by příští rok mohla být také výzva pro KO, pokud bychom sehnali dost silných závodníků :-).
Příští týden budou běžci bojovat v Nové Stropnici.

Běh Prokopským údolím – 14.5.2013

Nejen o víkendu a státních svátcích se mohou běžci K.O. účastnit některého z mnohých závodů. Minulé úterý jsem se vydal vláčkem motoráčkem ze Smíchovského nádraží do zastávky Hlubočepy, kde v místě zvaném U jezírka startoval od 19 hodin krosový běh Prokopským údolím na trase 6,8 km.

V příjemném, vlahém podvečeru se závodu zúčastnilo cca 50 běžců. Prvních sto metrů po rovině po asfaltu, další kilák také po asfaltu, ale v prudkém stoupání s převýšením cca 80 m. Cca 300 m ve stoupání vedle mě hekala Předsedovi dobře známá K.M., pak mi naštěstí utekla :). Následoval běh po lesních, polních a lučních cestách nad Prokopským a Dalejským údolím, poté prudký seběh po vlhkém svahu s vápencovými kameny a závěr cca 1500 m opět po asfaltu. Čas 32:30 mě docela mile překvapil:)

Závod se mi opravdu líbil (i když v úvodním stoupání se mi běžet vůbec nechtělo), komorní atmosféra v krásném prostředí.

Závěr: běžcům K.O. doporučuji. Třeba místo úterního fotbálku :)