Po delší odmlce opět zprávy z druhého okraje hlavního města.
V pátek večer jsem se se sousedem (bývalým aktivním orientačním běžcem) zúčastnil tradičního závodu pořádaného mojí alma mater Vysokou školou ekonomickou resp. její TJ Ekonom.
http://www.nob.atlasweb.cz/ Vzhledem k tomu, že závod byl vypsán pouze pro koedukované páry a nám se žádné příslušnice něžného pohlaví nepodařilo přesvědčit k účasti, běžili jsme mimo soutěž s dovětkem MM (muž, muž). Po závodě jsme nicméně zjistili další dvě posádky s dovětkem ŽŽ, takže jsme se mohli spojit, ale pozdě bycha honit, že? Do pořadí jsme byli nakonec normálně zařazeni, ale bez nároku na případnou medaily.
Jednalo se o skorelauf, tedy seber kontrol kolik dokážeš, s časovým limitem 2 hodiny a penalizací za pozdní doběh. Vzdálenější a hůře dohledatelné kotroly byly samozřejmě bonifikovanější. Celkově bylo možno sesbírat 27 bodů na 16 kontrolách. Běželo se v lesích 1km jižně od obce Kublov. Start i cíl byl v hospodě v Kublově. Teplota, tlak, rosný bod: -1st.C, nevím, nevím
Závodu jsem zúčastnil v historii opakovaně, ale tentokráte jsem poprvé zjistil, jaké to je opravdu závodit. Ano uhodli jste, nebylo to ani mojí současnou zázračnou formou, ani s časem získanou "zralostí", ale právě sousedem - říkejme mu třeba Radim (on se tak totiž doopravdy jmenuje). Jeho již od první minuty bezchybné mapování nás hned vystřelilo do šancí o boj o vrchní příčky (mám na mysli první polovinu :-).
Hned zvolil opačný směr sběru kontrol, než bych zvolil já a většina naší vlny, tak jsme v lese rázem osiřeli. První kotrola - vrchol nám ukázal, že organizátoři nás letos opět nešetřili. Menší horolezecká vložka po namrzlé skalce mě opravdu zahřála. Dále jsme již téměř neomylně sbírali kontrolu po kontrole. Já jen v závěsu a jako nosič kartičky pro označkování kontroly a případné vylezení k většinou zajímavě umístěným lampiónům s kleštičkami. Kolikrát mě překvapilo, že po prolezení hustníkem jsme stáli přímo před kontrolou, takže minimální dohledávky a ztráty času.
Térén byl náročný, místy jsme se bořili po kotníky v bahně jinde probíhali po kamenitých cestách nebo po kolenou v hustníku. Tma, notně zvlněný terén přidáváli uběhnutým kilometrům náročnosti. Zhruba po hodině a půl jsme už začali silně cítit únavu. Vybrali jsme tedy, které kontroly vynecháme a nabrali směr k cíly. Po cestě jsme ještě dvě sebrali a poslední kilometr do vesnice po silnici jsme si dali opravdu v tempu. Unavení, propocení, zabahnění jsme to stihli za 1:56 a sebrali 20 bodů. Podle předběžných výsledků to stačilo cca na 1. třetinu ve výsledovkové listině. Možná vám to připadá málo, ale pro to mě byl historický úspěch.
Fotit jsem opravdu nestíhal, tak jen jednu rozmazanou z cíle.
Po příjemném večeru jsme se v neděli vydali v téměř kompletním složení na jezero. Předpověď počasí nelhala, pršelo a foukalo, ale bylo dost teplo. Tedy vzduch byl poměrně teplý, voda byla něco mezi studenou a ledovou. Přesto jsme se všichni odvážně vrhli do vln-zdá se, že i Marmota si koupání definitivně oblíbil :-). Po koupání přišla vhod svačinka, kterou Marmota připravil spolu s horkým čajem. Děkujeme. Příští týden opět v neděli!
Při příležitosti dne Boje za svobodu a demokracii, což jsme pojali jako oslavy pádu komunismu, měl proběhnout trénink otužilců a běžců. Bohužel někteří se ho museli vzdát ze zdravotních, jiní z časových důvodů. Nicméně, zdravé jádro KO se rozhodlo trénink uskutečnit i tak. V šílenou ranní hodinu - v půl 9 - jsme odjeli ve třech na jezero a byli jsme trochu překvapení, že není zamrzlé. Na nic jsme tedy nečekali, a jako by tam byl Pokladník s námi, rychle jsme se svlékli a vběhli do vody. Dost rychle jsme zase vyběhli a oblékli se.
Po čaji na základně jsme se vydali na druhou fázi tréninku na Loučeni. Sychravým a zamženým dopolednem, které silně připomínalo předvánoční prosincovou atmosféru, jsme přijeli autem na start v lese nedaleko studánky. Běžci vyrazili tréninkovým tempem k Jabkenicím a já jsem je doprovázela na skládacím kole. Ukázalo se, že jízda na pískových cestách nebo v terénu na tomto modelu kola není o nic méně namáhavá než běh, a docela jsem se zapotila, hlavně do kopců. Okolo vypuštěného jabkenického rybníka a přes vesnici jsme pokračovali lesem na Mcely, podél obory a zpět k autu. Celá trasa měřila 14 km. V euforii jsme se zahřáli ještě slivovicí, kterou Simon jako obvykle nezapomněl přinést. Trénink se podle účastníků (viz fotky) velmi pěkně vydařil a doufáme, že příště se ho bude moci zúčastnit více členů KO.
Takže hezký zbytek 17.listopadu a pěkný víkend všem členům KO!
V sobotu večer proběhlo na Dvojce netradiční večerní koupání. Podmínky byly dost příznivé - veliký žlutý měsíc nad lesem a mlha na vodou vytvářely romantickou atmosféru, teplota vzduchu byla asi 2 stupně, ale nefoukalo. Teplotu vodu nebylo čím změřit, snad se to povede příště. Osvětlení obstaral Marmota se svým autem, Simon donesl slivovici na zahřátí po koupeli, diváky byli tentokrát Vlaďka a jako obvykle Majka. Nesmíme zapomenout na nejmladšího otužilce Vojtu, který se statečně ponořil do nejen ledové, ale i temné vody...
