Rychlebské hory 21.-24.9.2012

V pátek 21.9.2012 jsem vyrazil vlakem z Prahy na výlet do Rychlebských hor. Po přestupu v Zábřehu a Lipové Lázni jsem po více než 4 hodinách dorazil do Javorníku, kde mě přivítala vůně dřeva, ticho a úplná tma. Naštěstí jsem hotel rychle našel, dal jsem si večeři a šel si lehnout, abych nabral sílu na plánovaný třídenní pochod. Na hotelovém pokoji jsem zjistil, že tam nejsem sám (viz foto). Pokusil jsem se druhého obyvatele vystrnadit na chodbu, ale ten si byl vědom svého domovského práva a nenechal si domluvit ani po dobrém ani po zlém. Nakonec jsem ustoupil, byl to přeci jenom dvoulůžkový pokoj.

.

V sobotu jsem po rychlé snídani vyrazil po zelené turistické značce směrem na Bílou Vodu. Cesta to byla velice hezká, všude spousta hub a za zmínku stojí určitě Šafářova skála, ze které byla krásná vyhlídka. Kolem poledne jsem dorazil k psychiatrické léčebně a s hrůzou zjistil, že vlastní město s hospodou je o dva km dál. Po zvážení nedostatku času jsem se rozhodl pokračovat bez oběda po červené značce po hranici na Borůvkovou horu. Vlastní cesta záživná moc nebyla, ale na Borůvkové hoře je nová rozhledna a já se těšil na výhledy na Jeseníky, Krkonoše, Himaláje atd. Realita byla ale jiná. Na vrcholu silně foukalo, byla zima a viditelnost byla mizerná. Dal jsem si tedy u příjemné obsluhy v bufetu párek s kofolou a pivem, přečetl vzpomínky na setkávání polských a českých disidentů v dobách snad dávno minulých a vyrazil přes vesnici Travná do Račího údolí. Cestou jsem se ještě zašel podívat na Čertovu modlitebnu, což je vyhlídka s k nádherným výhledem na Račí údolí. Do turistické ubytovny jsem dorazil po cca 34 km rychlé chůze a zdoláni cca 1600 m.n.v. o půl sedmé večer. Co následovalo, si určitě dokážete představit: večeře, dva chlazené nápoje a upadnutí do hlubokého spánku.

Občerstven spánkem jsem hned ráno vyrazil na cestu. Po červene jsem šel na romantickou zříceninu hradu Rychleby, potom přes bývalé Vilemovice a Hraničky- nádherná krajina. Míjel jsem pomník příslušníka finanční stráže, kterého zde  zastřelili Henleinovci téměř na den před 64 lety. Poté mě čekala příhraniční cesta s výstupem na nejvyšší horu Rychlebských hor  Smrk 1125 m.n.v. Druhý den jsem zakončil v pět hodin v chatě Paprsek. Nedělní pochod tak fyzicky náročný nebyl, protože jsem překonal jenom 29 km a převýšení bych odhadoval na 1200m. Ubytováni  na Paprsku se zdálo být ideální, ale uprostřed noci jsem zjistil, že se nevyspím - v okolí řvali jeleni (holt skoro říjen). Ostatně s jedním, hormony omámeným, jelenem jsem se skoro srazil následující den na úzké lesní cestě. Vůbec si mě nevšiml a pokračoval pomalou chůzí za svojí vybojovanou družkou.

Poslední den  mě čekal téměř pěti hodinový výstup (21 km) na Kralický Sněžník a tady mi počasí udělalo velkou radost. Bylo teplo, foukal příjemný vítr a byla dobrá viditelnost. Krásný zážitek.   Bohužel jsem neměl moc času, protože na přesun na nádraží do Starého Města (13km daleko) jsem měl jen něco přes tři hodiny.   Při sestupu jsem se občerstvil u Adéliny studánky, přešel přes několik výběhu s pasoucími se kravami a nakonec moc spokojen nastoupil do vlaku ve Starém Městě. Rychlebské hory se mi moc líbili. Je tu málo lidí a určitě bych se sem ještě chtěl vrátit, protože jsem samozřejmě ještě hodně míst zde neviděl.

Tento příspěvek jsem psal včera pozdě večer a tak se dopředu omlouvám za případné chyby.