2HRADY2

Otužilci z Poděbrad si dali sraz v Bradlecké Lhotě. Počasí nám přalo.

Byli dvě skupiny.
Skupina F přišla už v pátek na svátého Václava. V této skupině byla Jana a já, ale taky Lise (Liza), Jacques (Jakub) a Linette, respektive má matka, můj kmotr a teta. Běží Liza, Jakub a já. Skupina P přijela v sobotu na svátého Michala. Předseda, Marmota, Vojta jsou běžci, které doprovodil Jirka (táta Jany).

Je tam dost lidí. Marmota je tady podruhé.
Start je v 10h a po shledání a po pivu miříme k Bradleci. Vrch pomalu stoupá. Každý borec ale nakonec vyšplhá na hrad. Jde to zase dolů a znovu musíme k dalšímu hradu... ke Kumburku!
Poslední stoupání je samozřejmě zabiják, ale jeden za druhým přiběhneme k cíli, kde čekají naši fanoušci a kde je opravdu moc hezký vyhled na Český ráj a okolí.

Výsledky:
Simon, 35´17
Předseda, 41´26
Marmota, 47´57 (panáky)
Vojta běžel 1500 m za 6´38 (na bedně... panáky) :)
Zbýtek světa...
Evžen Ge, Maratonské vrány, 46´16
Martin Šandera, MPČR Bombon, 52´25
Lise Fludrain, Nantes, 56´00
Jacques Marquis, Jooging club Lucon, 1´00´24
C est avec le sentiment du devoir accompli que nous nous en retournons dans notre ville de Poděbrady.

Rychlebské hory 21.-24.9.2012

V pátek 21.9.2012 jsem vyrazil vlakem z Prahy na výlet do Rychlebských hor. Po přestupu v Zábřehu a Lipové Lázni jsem po více než 4 hodinách dorazil do Javorníku, kde mě přivítala vůně dřeva, ticho a úplná tma. Naštěstí jsem hotel rychle našel, dal jsem si večeři a šel si lehnout, abych nabral sílu na plánovaný třídenní pochod. Na hotelovém pokoji jsem zjistil, že tam nejsem sám (viz foto). Pokusil jsem se druhého obyvatele vystrnadit na chodbu, ale ten si byl vědom svého domovského práva a nenechal si domluvit ani po dobrém ani po zlém. Nakonec jsem ustoupil, byl to přeci jenom dvoulůžkový pokoj.

.

V sobotu jsem po rychlé snídani vyrazil po zelené turistické značce směrem na Bílou Vodu. Cesta to byla velice hezká, všude spousta hub a za zmínku stojí určitě Šafářova skála, ze které byla krásná vyhlídka. Kolem poledne jsem dorazil k psychiatrické léčebně a s hrůzou zjistil, že vlastní město s hospodou je o dva km dál. Po zvážení nedostatku času jsem se rozhodl pokračovat bez oběda po červené značce po hranici na Borůvkovou horu. Vlastní cesta záživná moc nebyla, ale na Borůvkové hoře je nová rozhledna a já se těšil na výhledy na Jeseníky, Krkonoše, Himaláje atd. Realita byla ale jiná. Na vrcholu silně foukalo, byla zima a viditelnost byla mizerná. Dal jsem si tedy u příjemné obsluhy v bufetu párek s kofolou a pivem, přečetl vzpomínky na setkávání polských a českých disidentů v dobách snad dávno minulých a vyrazil přes vesnici Travná do Račího údolí. Cestou jsem se ještě zašel podívat na Čertovu modlitebnu, což je vyhlídka s k nádherným výhledem na Račí údolí. Do turistické ubytovny jsem dorazil po cca 34 km rychlé chůze a zdoláni cca 1600 m.n.v. o půl sedmé večer. Co následovalo, si určitě dokážete představit: večeře, dva chlazené nápoje a upadnutí do hlubokého spánku.

Občerstven spánkem jsem hned ráno vyrazil na cestu. Po červene jsem šel na romantickou zříceninu hradu Rychleby, potom přes bývalé Vilemovice a Hraničky- nádherná krajina. Míjel jsem pomník příslušníka finanční stráže, kterého zde  zastřelili Henleinovci téměř na den před 64 lety. Poté mě čekala příhraniční cesta s výstupem na nejvyšší horu Rychlebských hor  Smrk 1125 m.n.v. Druhý den jsem zakončil v pět hodin v chatě Paprsek. Nedělní pochod tak fyzicky náročný nebyl, protože jsem překonal jenom 29 km a převýšení bych odhadoval na 1200m. Ubytováni  na Paprsku se zdálo být ideální, ale uprostřed noci jsem zjistil, že se nevyspím - v okolí řvali jeleni (holt skoro říjen). Ostatně s jedním, hormony omámeným, jelenem jsem se skoro srazil následující den na úzké lesní cestě. Vůbec si mě nevšiml a pokračoval pomalou chůzí za svojí vybojovanou družkou.

Poslední den  mě čekal téměř pěti hodinový výstup (21 km) na Kralický Sněžník a tady mi počasí udělalo velkou radost. Bylo teplo, foukal příjemný vítr a byla dobrá viditelnost. Krásný zážitek.   Bohužel jsem neměl moc času, protože na přesun na nádraží do Starého Města (13km daleko) jsem měl jen něco přes tři hodiny.   Při sestupu jsem se občerstvil u Adéliny studánky, přešel přes několik výběhu s pasoucími se kravami a nakonec moc spokojen nastoupil do vlaku ve Starém Městě. Rychlebské hory se mi moc líbili. Je tu málo lidí a určitě bych se sem ještě chtěl vrátit, protože jsem samozřejmě ještě hodně míst zde neviděl.

Tento příspěvek jsem psal včera pozdě večer a tak se dopředu omlouvám za případné chyby.

Veselá oslava

Pokladník se rozhodl sáhnout do pokladny a pohostit kamarády při příležitosti oslavy své svatby. Většina hostů byla z KO a tak Jitka předložila stylový ovocný salát.

Protože byla zrovna vyhlášena prohibice, vypadalo to, že se budeme muset spokojit s pivem z Bílé růže a s vínem. Naštěstí Simon na poslední chvíli zakoupil slivovici ve slevě u místního obchodníka. Někteří se báli ochutnat, se slovy, že celé KO by nemělo oslepnout. Simon byl však schopen předložit certifikát pravosti a jméno výrobce. To přesvědčilo i Předsedu a skoro všichni ochutnali. Alkohol byl asi opravdu nezávadný, protože Mova stále ještě vidí na klávesnici počítače.

Součástí oslavy byly i hry s dětmi - zejména těmi menšími.  Bublifuk zaujal i malého Tomáška.  A nastalo předávání darů. KO obdarovalo Jitku i Pokladníka společně, poukazem na romantický víkend - pokud si tedy nepřiplatí za Jáchyma :-). Jak je vidět, Pokladník měl velikou radost .

Na své si jako obvykle přišla i Majka. Marmota špatně viděl - ještě před požitím slivovice-považoval střed sekané za párek - a krmil s ním Majku. Bohužel, jak ho upozornil Pokladník, šlo o vepřovou panenku první jakosti. Majka tak měla skutečně důvod se vesele smát. S jídlem jsme ale byli spokojení všichni a rozesmátí hosté opouštěli byt novomanželů jen zdráhavě:-).

Hlinecká pětadvacítka

Členové KO si si mohou do svých deníčků zapsat další pěkný závod. V sobotu 8.září se Předseda, Marmota a Simon setkali na startu Hlinecké pětadvacítky.

  Jak název napovídá, jde o běh na 25 km, bohužel v dost kopcovitém terénu. To byla pro běžce z Polabí dost nevýhoda. Tentokrát závodníky podpořily i ženy - Jana, Jarka a Mova, a Vojta. Počasí bylo velice pěkné, krajina okolo také. To možná běžci tak úplně neocenili, zejména v závěrečném stoupání na Studniční vrch. Kousek za ním se cca na 23 km strategicky umístila Mova, aby mohla závodníky povzbuzovat před závěrečným finišem.

 Jako první se z KO objevil Simon, který doběhl na 8. místě s časem 1:49:25. Jak je vidět, byl stále plný sil a pozitivně naladěn. Kousek za ním doběhl (tak trochu za Poděbrady)  překvapivě mladší z bratří Coufalů, Patrik, v čase 1:53:04. Těsně za ním Petr Coufal, čas 1:54:26. Doufáme, že některý z Coufalů také posílí řady KO :-).

I Předseda, který se umístil na 20. místě s časem 2:05:38, měl ještě sílu v cíli skákat radostí. O chvíli později se na cílové pásce objevil Marmota, s časem 2:28:34. Hned po doběhu nebyl nejlépe naladěn, ale po výhře v tombole se také začal radovat. Tombola byla mimochodem velmi pěkně uspořádána, dostalo se na každého - pivo, víno nebo i nové ponožky.

Na stupních vítězů však stanul jen Petr Coufal, třetí ve své kategorii! Blahopřejeme poděbradské veterině!

Pak už jsme si jen vychutnávali pivo zdarma, oběd, a Marmota se ujal výcviku cizích psů.

Víkend ovšem nekončil, ještě jsme se přesunuli na zahradu do Předsedova rodného Heřmanova Městce. Nejdříve jsme navštívili vyhlášené koupaliště a autokemp Konopáč. Tam se muži vyřádili na skákadle.  Potom už jsme mohli spočinout u ohně a grilu. Někteří šli brzo spát, ale jiní vydrželi oslavovat skoro do půlnoci :-).

V neděli ráno, po úklidu - děkujeme! - si KO prohlédlo legendární anglický park v Městci. Stálo to za to, došlo i na sportovní výkony ve větvích. Předseda ukázal všem kopeček, kde se v dětství naučil lyžovat :-).
Příští týden se budeme věnovat více koupání a oslavě Pokladníkova sňatku.