KO v kraji šelem (Muráňská planina)

Na přeomu července a srpna odjela část KO do divočiny, na Muráňskou planinu na Slovensko. Jde o oblast okolo Čierneho Balogu, Revúce a Brezna, část  Slovenského Rudohoří. Je to kraj spíš opuštěný, turisty nenavštěvovaný, což bylo pro KO výzvou. Mova a Předseda s rodinou a Marmota s Vojtou se ubytovali daleko od civilizace, v chatě Zbojská. S nimi tam bylo už jen 50 malých, dost hlučných hokejistů. Chatu v popředí obýval Předseda a spol.

Ještě než dorazil Marmota, navštívili jsme úzkokolejku v Čiernem Balogu a vydali se nejdřív do lesnického skanzenu Vydrov, pak i do Dobročova. Parní mašinky jsou romantické, saze na oděvu už méně...Ve skanzenu jsme mohli i krmit divočáka, bohužel ochočeného.

Mova si zkusila brzdit vlakovou soupravu.

V jednom místě se nachází ojedinělý unikát . Vlak projíždí mezi fotbalovým hřištěm a tribunou. Fanoušci tak mají občas zacloněný výhled.

 První velký výšlap čekal celou skupinu v pondělí, kdy jsme se vypravili na Fabovu hoľu. Marmota s nadějí, že potká medvěda, rysa či divokou kočku. Vyšli jsme zvesela, poradili se s mapou (i Předseda tentokrát důvěřoval papírové navigaci :-)) a pokračovali po medvědích stopách.

Marmota vyšplhal na posed, kde objevil pravou ovčí kůži, jistě si ji tam uložil medvěd. Všude okolo bylo spousta potravy pro chlupáče - maliny a borůvky v neuvěřitelném množství. 

 Informační tabule potvrdila naše obavy-jsou tu divoká zvířata, je nutno být opatrný a dělat hluk, abychom je nepotkali. Marmota byl naopak potichu, chtěl se potkat s medvědem tváří v tvář :-).Prozradím, že naštěstí doufal marně...Cesta byla i tak drsná, museli jsme se prodírat přes maliní a klády.

 Nakonec jsme dosáhli cílového bodu - Fabovy hoľe a pořídili vrcholovou fotografii s klubovým znakem, který až na vrchol statečně donesl Předseda. Výhled se nám otevřel až při sestupu, to už hrozil i déšť.

 A aby Marmota nebyl zklamaný, potkali jsme cestou spousty krásných hub - hřibů, kozáků i křemenáčů - tady jen  jeden pěkný exemplář. Marmota nakonec připravil pohotově i chutnou smaženici u chaty.

 Škoda, že s námi nebyla Majka, mohla si najít kamarády - asi 8 ovčáckých psů, které jsme pravidelně potkávali u chaty.

Druhý skupinový výstup směřoval na Muráňský hrad. Po výstupu úbočím hory a posilnění v bufetu jsme došli k ruinám hradu, který býval asi velmi rozlehlý, nyní už z něj moc nezbývá. Opět jsme se všichni vyfotili, snědli si svačinu a pozorovali ještěrky.

 Na zpáteční cestě jsme celí utrmácení narazili na silný pramen, tzv. vyvěračku, s příhodným koupacím korýtkem. Marmota neodolal a hned se do ledové vody ponořil. Že to bylo příjemné, vidíte ze spokojeného výrazu:-).

 Ve středu měl být odpočinkový den, a tak jsme se rozdělili do dvou skupin. Předseda vybral pro rodinu Naučnou stezku Jakuba Surovce, která nebyl vůbec odpočinková, naopak  byla doslova surová. Nejprve jsme málem spadli ze silnice pod most, kam ukazovala šipka. Jen díky Předsedově opatrnosti nedošlo k tragédii. Pak jsme se ocitli u tmavé Čertovy jeskyně, kde jsme spatřili na stromě konečně i medvěda :-).

 Nakonec jsme se pokoušeli projít po skalách okolo potoka Čertovou dolinou, než nám došlo, že tudy cesta nevede a musíme vstoupit přímo do koryta potoka. Vybaveni velmi užitečnými holemi jsme zdolali malé vodopády, tůňky a žebříky. Už se stmívalo a tak jsme si atmosféru zbojnické doliny opravdu užili.

 Poslední skupinový výstup byl Hrdzavou dolinou z rázovité vesnice Tisovec. Cestou musel Vojta podepřít skálu a zachránit ji od pádu. Stále jsme stoupali, bylo velice teplo, Mova a menší členové skupiny ztráceli síly a motivaci. Proto na vrchol, do sedla Nižné Klakové, došel jen Předseda, Marmota a Vojta. Odměnou jim byl pěkný rozhled a setkání se stádem polodivokých koní, Muráňských noriků.

Zato cestou zpět jsme se mohli občerstvit v potoce, na místě, které vybral Marmota. Pod vodopádem se ochladila Mova, Marmota , částečně Předseda i Vojta.

 Poslední výlet už byl opět jen s Předsedou, na Malou Stožku. Ani tady nebyla nouze o dramatické momenty, když v bufetu u lomu jsme byli svědky nehody. Neopatrný řidič buldozeru spadl před našima očima z výšky 3 metrů na balvany. Kupodivu přečkal nehodu bez vážnějšího zranění. Pak jsme mohli pokračovat zvesela dál a dojít na rozcestí pod Stožkou.

Skupinová dovolená ve Zbojské byla velmi vydařená,poslední večer došlo i na opékání buřtíků u ohně.  Najedli jsme se dosyta malin a borůvek, potkali mnoho zvířat, domácích i divokých.Už se těšíme se na setkání s dalšími členy KO, abychom se podělili o zážitky z dovolené.