Co se dělo v Poděbradech v sobotu 26.5. před úsvitem, v čase, kdy "normální" lidé ještě spí...

V sobotu jsme si se Simonem trochu přivstali a již před východem Slunce ve 4.15 jsme se sešli u kempu. Domnívali jsme se, že v tu dobu na tomto místě budeme úplně sami. K našemu překvapení se tam ale objevila nějaká holka na kole, zastavila u nás a hned se nás začala vyptávat, jako co tady děláme, proč jsme tak blbě oblečení a že jako je to divný a že i my jsme divný atd. Přitom my jsme měli důvod našej vstréči jasný - vylézt na jednu ze 150 m rádiovek a podívat se na východ Slunce z jejího vrcholu. Divná byla spíš ta holka – co tam tak brzy ráno sama dělala? Ale to neřekla. Jen se furt vyptávala a tak jsme jí to nakonec vyklopili. A ona hned, že půjde s námi, že chce taky vidět východ Slunce a že bude i fotit. Já byl teda neoblomný, ale šarmantní Francouz Simon je tak nějak k tomu slabšímu pohlaví vstřícnější a tak se přimlouval, že jsem nakonec i já kývl. Naštěstí, když to děvče uvidělo rádiovku z blízka, tu její výšku, ten nekonečný žebřík nahoru, trochu se mu rozklepala kolena a radši zůstalo jen u focení našeho výstupu zezdola. Taky díky ní máme alespoň nějaké fotky, protože Simon foťák zapomněl doma. Výstup nahoru se nám vydařil. Sice mě bolely dost ruce, často jsem odpočíval, ale nakonec jsme těch cca 500 špryclí nahoru zdolali za půl hodinky. Výhledy ze shora byly nádherný- Krkonoše, Orlické hory, Železné hory, Ještěd, Bezděz, Kozí hůra, Přerovská a Semická hůra, Chotuc, samozřejmě Oškobrh, Poděbrady, Nymburk, Kolín, Pečky….Jen nedaleké, více jak dvakrát tak vysoké českobrodské vysílače záhadně vidět nebyly. I když Simon je prý zahlédl..:) Cesta dolů už byla snadnější a u paty vysílače jsme byli za 15 minut. Dole nás čekalo milé překvapení – děvče pro nás mělo přichystané kafe v termosce a sušenky. Jestli tento blog, holka, budeš náhodou číst, tak ještě jednou díky:)