Příprava na Jizerskou 50 zahájena

Včera jsem uklidil kolce do sklepa, na holích vyměnil bodce za zimní, lyže namazal a dnes ráno vyrazil směr Horní Misečky. Hustá mlha byla až k Vítkovicím, kde naštěstí se už objevila modrá obloha. Sněhu bylo dost, ale byl dost přemrzlý a klistr na lyžích moc nedržel. Nakonec jsme ale "vyběhli" k Vrbatově boudě, pokračovali k Labské a zpět. Na Vrbatovce jsme si dali polivku. Sjezd do Miseček byl hodně rychlý a tak jsem si vyzkoušel i pár pádů. Ještě jsme si zajeli na závodní tratě a po pěti hodinách běžkování jsem toho měl plný zuby. Počasí bylo famózní.

293. Malá cena Monaka - 8. 12. 2013

Hned po dopoledním nedělním koupání na Jedničce část K.O. ve složení- Šimon, Simon, Jana a Marmota vyrazila autem směr Železné hory. Ve Slatiňanech se od 14 hodin konala již 293! Malá cena Monaka, lesní běh na 10 km. V neděli se oteplilo, po cestě začalo i pršet, a to dávalo tušit, že trať závodu nebude vůbec jednoduchá. V Bylanech u Chrudimi jsme vysadili Simona, který si posadil do kočárku Šimona a spolu se vydali asi 10 km běžmo ke startu závodu.

V místě startu, v okolí restaurace Monako, ležela slabá vrstva mokrého sněhu, lesní cesty byly ale už samé bláto. Výkřikem hlavního rozhodčího závodu RNDr. Zajíce z otevřeného okna restaurace směrem k 50 m vzdálenému hloučku startujících, byl s půlhodinovým předstihem odstartovám závod pro pomalejší a starší běžce:) Nejstarším účastníkem desítky byl 86ti letý! Jirka Soukup z H.K.

Na startu desítky se sešlo celkem 88 běžců. A samozřejmě, že ženy byly v menšině a tak to dávalo velkou šanci Janě být na bedně:)

Trať byla opravdu náročná, cesty většinou rozbahněné nebo pokryté zbytky mokrého sněhu. Musím pochválit svá Mizuna, která výborně na kluzkém povrchu držela, a obdivovat Janu, která běžela ve svých děravých botech v podstatě "obutá neobutá" :)

V cílové rovince nás mohutně povzbuzoval malý Šimon, který seděl na ramenou velkého Medvěda:), a tak nezbývalo, než v závěru přidat.

Jana byla zezadu pronásledována nějakým starším, funícím běžcem, který nezakrytě honil mladou laň:), a tak jí nezbývalo nic jiného, než před ním do cíle mohutně skočit a porazit jelena o pár desetin vteřiny:)

A jak jsme si vedli?

Jana byla ve své kategorii (ženy 35-44 let)časem 54:18 první!!! Takže po osobním rekordu na půlmaratonu před 2 týdny je to už druhý zářez v krátké době. Že by se ostatní K.O. běžci (nebo i neběžci?) měli těšit na panáka? -:)

Marmota byl ve své kategorii (muži 45-54 let) časem 50:12 šestý (zlepšení o 2 minuty oproti únoru 2012).

Mikulasky beh Struharov

Milan a Vera absolvovali Mikulašský beh ve Struharove. Podminky byly narocne snih a led a asi proto byla slabší úcast. Beželo pouze 16 běžců. Milan obsadil krasne posledni místo z casem 31 min a Vera v kategorii žen 2. Misto  s casem 32:03 a byla na bedne. 

Přišel Mikuláš...

...a v Růži bylo tradičně veselo, i když nás zarmoutila nepřítomnost Pokladníka. Nejdříve však proběhlo čtvrteční večerní koupání. Když jsme se sešli na u jezera jako obvykle, čekalo nás překvapení. Na pláži se pohybovala podivná bílá postava. 

 Jak jsme zjistili, šlo o anděla, který si před očistou odložil křídla. Zdeněk se pokusil nalákat nadpřirozenou bytost do chladné vody jezera na společnou koupel a podařilo se mu to!

 Mova chtěla zachytit jedinečný okamžik, bohužel blesk nestačil na andělovo charisma a fotka není dokonalá. Ale Pavel i Zdeněk budou mít jedinečnou památku - koupat se s andělem mohou jen na Mikuláše!

 V Růži  pak Předseda i Marmota neúspěšně hádali, koho představuje Simon letos. Nezapomněli jsme na vousy z květáku ani rohy z mrkve, ale přesto nikdo nepoznal svatozář anděla. Škoda, tak tedy příště...

 I malý Šimon byl zprvu překvapený. Měl stylovou čertovskou (nebo kozí?) čepici a brzo se v Růži rozkoukal.

 Nebál se ani čertice, zvlášt když mu přinesla dárky a velkého ježka. Ten ho ale nezaujal natolik jako zázemí restaurace, kam stále odbíhal.

 A nastalo rozdělování dárků a na všechny se dostalo. Stůl se zaplnil exotickými sladkostmi a čokoládou, Mova vyrobila pro členy KO osobní upomínky.

 Všichni byli spokojení, nejvíc Předseda, protože dostal Zlatou Majku. Opravdová Majka na ni žádostivě koukala, když ji Předseda pyšně předváděl. A jak bylo předem určeno: "zyskal stříbrnou Majku Marmota, protože bez něho by nebylo Majek a zyskal bronzovou Majku Pokladník za nejlepší otužilec". Zbytek dostal čokoládové, přesně jak bylo předpovězeno. :-)

 Marmota si hrál se Šimonem, který si ovšem nechtěl nechat nasadit rohy a tak na něj musel udělat veselé "budliky, budliky".

 Marmota strašil s takovým zápalem, až Šimon vyhledal útočiště u Pavla. Po něm asi 10 minut skákal, až z toho Pavlovi lezly oči z důlků.

 Pokladník sice nepřišel, ale potěšil nás příchod Vlaďky, která k naší radosti také nezapomněla na dárky. Mova si hned pro sebe zabrala lízátka s ledními motivy.

Mikulášská všechny potěšila, členové KO, kteří se nedostavili, mají napomenutí Předsedy. Přesto se mohou tuto nebo následují neděli na koupačce přihlásit u Movy o své dárky!

Na adventní neděli oddáme se koupeli

1. prosince, na první adventní neděli jsme se sešli v netradiční dobu. Vzhledem ke svátečnímu času bylo totiž nutné umožnit některým členům KO návštěvu kostela. 

Zatímco jsme čekali, až se všichni sejdou po mši, ženy a děti si hrály a a Pokladník už se rozcvičoval. 

 Brzo se dostavil Marmota, Jitka a Sísa, po náročném večeru osvěžení přišlo vhod.

 Pokladník všechny lákal k překonání rekordu 5 minut ve vodě. Marmota se o to pokusil, ale neuspěl, ačkoliv si ponechal kulicha. Pokladník pak vylezl celý rudý, jako by usnul při opalování na pláži.

 Zatím se ponořil Petr C., Mova a Pavel, Jitka byla tak rychlá, že ji nebylo možné ve vodě vyfotit :-).

 Petr C. Sledoval, jak se Předseda noří jako poslední.

Marmota se zatím zahalil do indiánského ponča, i ostatní členové KO vytáhli barevné přehozy a svetry s lamími vzory a tak jsme si připadali jako na jezeře Titicaca

 Předseda následoval Pokladníka a s nepřítomným výrazem plaval směrem k ostrůvku, dokud jsme ho výkřiky nevrátili zpět do reality.

 Pavel se po koupeli důkladně zabalil a Jitka s Marmotou se pokoušeli zahřát třením o Sísin kožich.

Doufejme, že příště už bude koupačka na sněhové pokrývce.

Sršský 1/2 maratom

Už není čas na běhy? Už na běžky! Ještě ne. Jana je motivována, a doprovodím.
Poběžíme Sršský půl maraton, ale je taky 1/4 maraton a maraton.
Přijedeme bez problemu vlakem do Stéblové (přes Kolín a Pardubice). Jdeme ještě 50 min do Srchu.
Tam je hodně lidí, tak prezentace trvá dlouho.
Ale dostaneme se konečně na start. S náma startujou dvě Poděbraďačky, Olga Procházková a Jitka Černá.

Prásk!

Jsou 4 kola a okoli není moc hezké (trochu jako na nějaké desítce v březnu).
Orálek veme maratonšti a my můžeme jen koukat.
Odskočím se v prvním a v druhém kole. No jo, to pivo před startem!
Jsem vůbec překvápený, jak ty Poděbraďačky (samozřejmě včetně Jana) jsou dobré.
Jako vždy si ublížím v posledních kilometrech.

Simon Audraim, 1´39´22´0
Jana, 1´47´41´9 (rekord!)

Olga, Poděbrady-Obozdilec, 1´37´50´3
Jitka, 1´42´41´9

Dostaneme obří řízek s pivem a jdeme zpátky na vlak. Bohužel vyberu delší spáteční cestu a vlak nám ujede o dvě minuty. Nevadí, jedeme později a přes Hradec Králové.
Celý nasledujicí den, je mi blbě.

Vítr a vlny

Listopad, do vody nám lístek spad. A padalo jich dnes hodně, pokud ještě zbyly na stromech, protože hodně foukalo. V oslabené sestavě - bez Pavla, Zdeňka, Jitky a Simona, zato s Petrem C., jsme zápasili s vlnami a serverákem. Marmota se rozcvičoval a vrhl se do vody ještě dřív než Pokladník! Co se to děje?

 Petr přišel už o hodinu dříve a jeho syn trochu vychladl, tak se ho Petr pokoušel rozhýbat.

Teplota vody byla 8st, ale Marmota se nelekl ani vln ani protivětru.

 Jana se pokoušela do poslední chvíle chránit před ledovými poryvy a pozorovala neklidnou hladinu.

Pokladník šel tentokrát do vody později, měřil totiž rychlost větru pomocí větropytle.

Když to viděl Předseda, chtěl odjet rychle pryč, ale Pokladník s Janou ho uprosili, ať je vede, tak se vrhl do vody. 

 Ven už vystupovali plavci jako opaření. A jinak už to teď nebude....čekají nás i modrá kolena.