Norbiho plzeňská dvanáctka

Kvůli nevhodnému termínu Pečecké desítky, který letos zasahoval do jarních prázdnin (zúčastnili se jen Wojta a Milan s Věrou), se Valná hromada KO konala na výjezdním zasedání v Plzni. Norbiho dvanáctka aneb Krkavec je kopec měřila skutečně 12 km a vedla nepřekvapivě na kopec Krkavec a zase dolů. Účast byla hojná - před během se výbornou kávou posiloval Předseda, Bossi, Jana B., Pivoš. Mimo záběr je Wojta a Marmota, kteří měli kafe vlastní.

 Jana S. přijela s kufrem plným sportovních potřeb až na poslední chvíli. Bretoněc tentokrát hlídal děti.

 Závodníci před startem, kromě Wojty.

 Počasí bylo chladné, ale běžci zářili sebedůvěrou.

Bylo odstartováno...

 A za zhruba 1 hodinu se do cíle přihnal nejprve zarputilý Wojta,

 v závěsu za ním vesele Jana B. ,

 a hned za ní i Předseda. V pozadí vidíme skvělého keňského běžce, kterého Předseda předběhl i poslepu.

 A už je tu rychlý Marmota,

 doslova letící Pivoš,

 v dobré náladě i kondici,

 s úsměvem Jana S.,

 a dobře naladěný Bossi.

 Po běhu následoval přesun do penzionu, kde bylo hromadné ubytování. Marmota se připravuje na roli kmotra.

 Po rychlém obědě se Předseda a Bossi přesunuli do sauny a zbytek výpravy - kam jinam v Plzni, než do pivovaru.

 Prohlídka byla poučná a interaktivní - zde ochutnáváme slad a ječmen.

 Varna.

 A konečně zlatý hřeb prohlídky, ochutnávka čerstvého nefiltrovaného  piva. Někteří si šli i dvakrát.

 Labyrint sklepních prostor.

 Rozloučení s průvodcem. Díky dotazům členů KO se prohlídka značně protáhla a nešťastný Pivoš nestihl zakoupit pohledy.

 Přes plzeňské náměstí jsme se přesunuli do Staré sladovny.

 Pivo plzeňské, hospoda potemnělá.

 Bossi si hezky popovídal s malým Š.

 Jana a Mova.

 Marmota ohlodává malému Š. kosti (nikoliv jeho).

 Věra a Milan dorazili až na odpolední část programu, ale také po běhu, kde Věra jako tradičně stanula na bedně.

Všichni členové KO museli pohovořit o svých sportovních výkonech, v číslech. Chyběl nám Pokladník, takže nebylo možné vybrat příspěvky. 

S pokročilou hodinou došlo i na přetlačování Marmoty a Předsedy. 

 Zklamaný Marmota byl přepákován, namítal, že podvodem. Nato Bossi,odborník na páku, přetlačil Předsedu, což ale poražený nedovolil fotografovat.

Následoval individuální přesun do penzionu, kde část KO pokračovala v zábavě (hlavně nezdolná Jana B.) a část šla spát (děti, Mova a Marmota).

Pěkná akce, za rok zase na valné hromadě, snad po Pečecké desítce. v kompletní sestavě i s Pokladníkem a Jirkou V. Děkujeme všem účastníkům a  běžkyním a běžcům zdar !

Kompletní foto na:  http://pigi28.rajce.idnes.cz/Norbiho_beh_2016

Přeinstalace Předsedova puštíkovníku a zanoření na Čábelně

Zatímco se většina K.O. zanořovala pod ledy na jezeře, kluci Audrainovi a Marmota se pustili v Neumannkách do vyčištění špačkovníku (opět byl plný vystýlky) a Předsedova puštíkovníku alá boudy pro čivavu:) (byl jako loni uvnitř krásně čisťounký a prázdný). Někde jsem se dočetl, že puštík hnízdí minimálně v 8 m nad zemí, tak Simon za asistence ostatních boudu na čivavu přeinstaloval do cca 10 m.

Na přesun k ostatním na jezero již nezbýval čas a tak jsme přešli na Čábelnu, kde po pár zaseknutích motykou do rozměklého ledu byly vytvořeny podmínky pro mělké, horizontální zanoření se:)

Marmota obnovil zahřívání promrzlých nohou v termosce donesené horké lázni:)

Poslední leden pod ledem

Na Jedničku přišel v neděli i malý kosmonaut, s dobrou izolací proti silnému větru. 

 Bezradní otužilci: bez Marmoty, Pokladníka a Bretoňce měli problém s leden

 Pustili se do díla statečně...

 ale za chvíli prchali.

 Na pomoc přišel optimisticky, skoro letně oblečený Jirka V.

 Za pomoci žabek led prolámal.

 Zdeněk se nedočkavě vrhl po dlouhé přestávce do vody. 

 Radost z pobytu částečně pod ledem byla ve všech případech veliká.

 Předseda nějak rychle vylezl, ale zato měl sluneční brýle.

 Jitka jako obvykle výská radostí. Uršula zatím na břehu naříkala.

Běh na Blaník - půlmaraton

V sobotu 16.1.2016 jsem s Janou absolvoval půlmaraton Běh na Blaník.  Před startem jsem se ještě mírně usmíval.

Při doběhu do cíle už mi ale do smíchu nebylo. To se smála jenom Jana.

 

S Janou jsme vyběhli společně a zůstali  v družném hovoru až do cca 8.km. V terénu se Jana nechtěla se mnou dál vybavovat a utekla mi.  Říkal jsem si nevadí, počkám si, až se vrátíme na asfalt a pak ji rychle doběhnu. 

Na asfaltu jsem skutečně zrychlil na pro mě hodně tychlé tempo 4:40 min/km. K Janě jsem se ale kupodivu nepřibližovat a dokonce jsem ji ani neviděl. Ač jsem před závodem říkal, že běhám už jenom na pohodu, tak návrat do Vlašimi byl vyloženě na krev. Nakonec jsem Janu zahlédl 1km před cílem tak 200m před sebou. To jsem pochopil, že se dnes umístím až na 2. klubové místě. Jana mě v cíli ješte pohotově vyfotila. 

Výsledné časy: Jana 2:05:11, Předseda 

2:05:58. Velká gratulace Janě, která má teď určitě nejlepší klubovou formu.

Konečně zima!

Otužilci v Poděbradech si začali užívat sníh a led až dlouho po Vánocích. 

 Účast byla vysoká, Bretoněc přišel po mši, nedočkavý Pokladník a Marmota už o půl hodiny dřív.

 Předseda domlouvá Marmotovi, který se nakonec nevykoupal ze zdravotních důvodů. Marně.

Pokladník, už vykoupaný, se směje Předsedovi. Voda kousala do nohou.

 Jirka V. dokumentuje příchod Pavla. 

 KO, motivované nečekaným setkáním s  "opravdovým" otužilcem, který tráví ve vodě bez problému 20 minut, se vrhá do vody.

  Jen si nenamočit ruce!

 Dobromyslný trpaslík s motyčkou. 

 Pokladník se s krumpáčem. vyřádil.

  Všichni se s ním chtěli fotit, kdo ne, musel taky.

Příště snad už opravdu koupačka v ledové tříšti.