UUž je tomu dlouho, co K.O. reprezentoval Předseda se Simonem na hamburském maratonu, a tak jsme se letos na jaře dohodli vyrazit na další mezinárodní klání, tentokrát na jubilejní 90. ročník Medzinárodného maratonu mieru do Košic (ve skutečnosti ovšem ročník 88.).
Odvážné jádro K.O. zvolilo do 700 km vzdálených Košic dopravu nočním vlakovým spojem, takže v pátek večer se na poděbradském nádraží sešel Marmota s rodinou Odrů, která cestovala kompletní, a s čestným hostem výpravy, ostříleným běžcem Martinem Š. Předseda zvolil leteckou dopravu, která byla více hodna jeho funkce. Tímpádem přišel ovšem o Simonova překvapení v podobě občerstvení, které začalo aperitivem na kolínském nádraží, pokračovalo sobotní snídaní s vejci natvrdo (která byla tedy spíš napoloměkko). Zmeškal i další Simonovy kousky jako rozlití kozího mléka těsně před expirací do batohu, který začal k radosti všech spolucestujících usilovně čistit po nástupu do nočního rychlíku v Kolíně.
I přes tuto nehodu proběhla ale cesta v lehátkovém voze ČD, kde jsme měli pro sebe rezervováno jedno kupé, poměrně klidně a i malý Šimon, narozdíl od zpáteční cesty, spal docela klidně.
Košice nás přivítaly ledovým říjnovým ránem, a tak jsme ochotně doprovodili Marmotu a Martina k ubytování na studentských kolejích, abychom se aspoň trochu ohřáli. Cestu zpět do centra si zpestřil Marmota se Simonem ranním pivem zakoupeným na tamním trhu se zeleninou. Ačkoliv okolí stánku příliš čistotou nezářilo, toto ranní posilnění dopadlo bez následků a v klidu jsme mohli dorazit do maratonského Expa na registraci. Po vyzvednutí startovních čísel (4x maraton a 1 x půlmaraton) se Odrovi vypravili ubytovat do penzionu, který se jim na poslední chvíli podařilo sehnat, a sešli jsme se opět na oběd, který se odehrál na doporučení Martina v bývalé pizzerii Slon, dnešní Venezia, v centru Košic. Sem dorazil Předseda z letiště s mírným zpožděním, a poté jsme se už všichni mohli vypravit na pasta party, která byla v ceně startovného a podle toho bohužel vypadala - nával lidí a malá porce těstovin s čokoládovou tyčinkou nás gurmánsky příliš neuspokojila.
Hřebem sobotního večera bylo zapálení tradičního maratonského ohně na náměstí Maratonu mieru a projevy vysokých činitelů spojených s maratonem. O ty už ale lidé na náměstí příliš zájmu nejevili, protože se téměř okamžitě po zapálení ohně začali rozcházet, možná i do svých domovů. Inu, však je třeba druhý den čekala v 9h maratonská, nebo alespoň půlmaratonská zkouška stejně jako nás.
Neděle nás na rozdíl od soboty přivítala přívětivějším, ale zejména teplejším počasím, takže se na společném startu maratonu a půlmaratonu před hotelem Hilton dalo stepovat jen tak v tričku. Kvůli velkému počtu lidí (ve všech discipínách údajně přes 9500 účastníků) se Janě nepodařilo před startem setkat se svou skupinou K.O. maratonců, a tak vyrazila po zaznění výstřelu do boje s 21,1 km sama. Kilometry vesele ubíhaly, a tak si ani hodinky moc nekontrolovala, až ji na 16. km napadlo, že by mohla třeba trochu zrychlit, pokud chce mít slušný čas. Síly zbyly až do konce a tak posledních pět kilometrů pořád někoho předbíhala a sprint v cíli jí vynesl čas 1:53:09.
Jejím spoluzávodníkům zbývalo ovšem ještě jedno půlmaratonské kolo, na kterém se jí podařilo dvakrát se potkat se Simonem, který nakonec v posledních stovkách metrů předběhl do té doby vedoucího Předsedu. I Marmota ve velmi dobrém fyzickém stavu dokončil svůj první maraton v čase 4:32 a pár minut za ním v čase sezóny doběhl i evidentně spokojený Martin Š.
Po nutné pozávodní hygieně jsme se všichni sešli ještě jednou v pizzerii Venezia, kde jsme doplňovali ionty hovězím vývarem a výborným Zlatým bažantem, viz foto na: http://herpeta.rajce.idnes.cz/MMM_Kosice_2013. Za fotodokumentaci též děkujeme Martinovi Š.
Odrovi též velmi děkují majitelce a personálu penzionu Alejová v Košicích za přátelské přijetí a pohlídání malého Šimona, který využil prostory sportovní mateřské školky spojené s penzionem a vykoupal se se svým unaveným otcem v dětském bazénu. Doporučujeme k ubytování v Košicích:
http://penzionalejova.sk/ .
Po 21h jsme už nastoupili do vagónu ŽSR, kde nás přivítal docela milý průvodčí a zejména prostornější kupé, i když Šimonovi to bylo úplně jedno a rozhodl se k radosti své matky, že prostě moc spát nebude. Když jsme ale v pondělí ráno dorazili do Poděbrad, tak Janě bylo skoro líto, že ten víkend tak rychle utekl. Inu, nezbývá než naplánovat další akci...
Ještě několik fotografií od Předsedy. V takhle krásně vymalováném dívčím pokoji spal Marmota a Martin.
Na Předsedu zbyl ale bohužel pokoj chlapecký.
Svěží Marmota s Martinem po doběhu maratonu. Zatímco Předseda seděl zhroucený v kavárně.
A na závěr foto vzorného otce, chvíli po té co synka přebalil.
Díky Janě za příspěvek
