KO ve Francii - na Ile d´Yeu

V červnu se uskutečnila dlouho plánovaná akce. Ani povodně ani stávka dipečerů ani vedra nám nezabránila v odjezdu do Nantes a na ostrov Ile d´Yeu. Kromě Simona a Jany odcestovali i Marmota, Mova a Richard ( budoucí otužilec?) s Hankou.

Na ostrov jsme se přesunuli hned v pátek odpoledne, a ještě před odjezdem rychlé lodi jsme se na pevnině vykoupali v Atlantiku. Spodní proudy byly silné, ale překonali jsme je. Piknik na  pláži byl bohatý a Mova poprvé v životě (a možná naposledy) ochutnala se zavřenýma očima jednu ústřici.

V sobotu se konal slavný  závod v terénu Trail d´Yeu. Naši borci byli dobře připraveni a tak Jana stanula na stupních vítězů na 13 km - na 1. místě. Marmota uběhl 23 km v pohodě a s úsměvem. Simon si troufl na 45 km a ačkoliv tolik ještě nikdy neběžel, nakonec dobíhal také s úsměvem, i když trochu křečovitým. I Richard, Lise a oncle Jacques zvládli náročný terén se ctí.  

Ale i vyčerpaní běžci se brzo vzpamatovali a mohli vyrazit na kole k moři. Richard se Jacquem museli zajistit potravu a neohroženě šli lovit mořské pavouky. Richardovi se práce potápěče moc líbila, měl radost, že se  nezranil harpunou, jen měl pak problém se zbavit neoprénu.

Moře bylo osvěžující a tak jsme se koupali při každé příležitosti, i přes velké vlny, protože KO si jinak mořskou vodu nemá často příležitost užít. Moc příjemné byly pikniky na pláži, ale ani v baru to nebylo špatné na ranní skleničku Muscadetu.

 Arraignées de mer nevypadaly na pohled vábně a bylo nutné je jíst s louskáčkem na ořechy, ale maso bylo  nakonec chutné, takže i Mova se nechala přemluvit. Obědy a večeře na ostrově i v Nantes byly na české poměry dlouhé a vždycky s delikatesami a vínem, takže jsme si je opravdu užívali.

 Byl čas i na romantické chvilky a pohledy do dálky na mořskou hladinu.

Díky Jacquesovi jsme měli k dispozici dostatečné množství kol, což bylo dobře, protože některá kola trpěla malými defekty - např. nefungující brzdy:-). Výlety po pobřeží, se zastávkami na zajímavých místech a na pláži, byly na programu každý den. 

 Bohužel všechno hezké musí jednou skončit a tak jsme ostrov opustili v úterý, zamávali přístavu na rozloučenou a přesunuli se do Nantes. Tady Marmota oslavil své narozeniny a hned si oblékl dárek - památeční zástěru z ostrova.

 Poslední  den byl ještě čas na výlet po okolí. Byl bohatý na zážitky - koupali jsme se v lomu sami, za dozoru 6 plavčíků a helikoptéry, jeli jsme roztomilým autíčkem Mr. Beana, viděli jsme elektrárnu na široké Loiře a pili jsme cidre ke crepes na břehu plavebního kanálu. Mova ještě navíc spadla do bahna. Počasí bylo celou dobu příjemné, ani zima, ani vedro.

Myslím, že můžu za všechny účastníky zájezdu napsat, že se nám dovolená hodně líbila a že moc děkujeme za pozvání. Podívejte se také na fotky na rajčeti : 

http://pigi28.rajce.idnes.cz/Ile_d_Yeu_2013_vyber/

Merci encore une fois a Lise et Jacques pour pouvoir rester dans leur jolie maison sur la belle ile! Et regardez les photo (le lien ici).

Silva Nortica - půlmaraton Horní Stropnice

Ačkoliv předpověď počasí byla více než pesimistická, tři běžci z KO se v pátek 31.5. odvážně vydali do Horní Stropnice v Novohradských horách. Předseda, Marmota s Wojtou a Simon, doprovázeni Movou, se sešli v kempu v pátek večer. Postavit stany se povedlo vcelku bez problémů, jen za drobné přeháňky. Marmota s Wojtou si pro jistotu postavili stan na betonu a pod střechou. Předsedův stan byl největší, Simon si optimisticky stan teprve impregnoval. V pátek si nikdo nedopřával příliš těžké jídlo, kromě Simona, který se posilnil klobásou a jinými delikatesami, pro sportovce absolutně nevhodnými.
V sobotu jsme se probudili do zataženého rána, ale bez deště. Jak se ukázalo, vybrali jsme si s trochou štěstí asi jediné místo v ČR, kde nepršelo. V půl 7 už probíhali okolo kempu ultramaratonci v čele s Danem Orálkem a to právě Marmota připravoval na svém tábornickém vařiči kávu. Děkujeme! V 9 jsme na start maratonu vyprovodili bratry Coufalovy. V 11 hodin se ke startu připravili 3 běžci z KO a neoficiálně je několik kilometrů doprovázel i Wojta v nových botách. Po 12 hodině už Mova netrpělivě čekala u cíle,ale závod nebyl z nejrychlejších. Žádné velké překvapení v rámci KO se nekonalo: jako první se objevil Simon, jen o chvilku za ním čerstvý Předseda a o něco méně čerstvý Marmota. Časy: Simon 1:38:23 (17. celkem, 15. v kat.), Předseda 1:44:09 (35. resp. 7.) a Marmota 1:56:39 (75. a 15.).
Petr Coufal byl zjevně na maraton připraven lépe než jeho mladší bratr a doběhl dlouho před ním. Po obědě v hale a doběhu prvních ultramaratonců se celé KO vydalo zpět do kempu. To už svítilo slunce a tak jsme se rozhodli jít na výlet.V kempu jsme se posilnili kávou a krátce spočinuli u bazénu. Hádejte, jaké činnosti prováděli Předseda a Simon, zkroucení v podivných polohách na břehu bazénu?
Pak jsme se vydali na cestu vzhůru, ke kostelu v Dobré Vodě, který je zdaleka viditelný. I když stoupání bylo pro běžce náročné, výhledy do krajiny a na louky za to stály. Wojta obětavě pomohl ultramaratoncům v orientaci, když posloužil coby živá směrovka :-). Také děkujeme! Ke kostelu jsme přišli zkratkou, která byla poněkud delší než turistická cesta. Ale to nevadilo, zázračná voda nás občerstvila. Dobrá nálada vládla i pod deštníkem, když to chvíli vypadalo, že bude pršet. Naštěstí i na zpáteční cestě bylo nakonec sucho. Simon a Wojta si ještě trochu zaplavali v rybím rybníce a pak už jsme se vydali na večírek do haly. Letos nebyl kromě občerstvení žádný program, což unaveným běžcům nevadilo, Mova se však opět chtěla bavit, jako by jí to vloni nestačilo
Pozdě večer do kempu už jsme se vraceli za deště a ten neustával, liják bubnoval na stan. Po neklidné noci vstala Mova ráno už v 4.40 a v klidu dokončila kompletní ranní hygienu. Právě včas: v 5.00 se ke stanům dostavili hasiči a doporučili spáčům opustit co nejdříve stanoviště. Hrozilo zaplavení jediného příjezdového mostu vodou z potoka. Mova byla již v pohotovosti (a v holínkách), zatímco ostatní v první chvíli koukali jako vytažení z kotce. Ale rychle se vzpamatovali a začali skládat věci a stany. Simon spíš ždímal, impregnace nic nepomohla. Po druhém důrazném varování od správce kempu už jsme na nic nečekali a po 20 minutách od probuzení KO opouštělo kemp. To nejtěžší bylo před námi - překonat autem 2 místa, kde se potok vylil na cestu a voda stále stoupala. Předseda, vida neohroženého Marmotu již za vodou, šlápl na plyn a bezpečně jsme projeli. Také děkujeme! Pak jsme se na mostě chvíli radovali z dobrodružství a síly živlů, ale nebylo radno otálet. Návrat domů nebyl lehký, silný déšť, sesuvy půdy a proudy vody znepříjermňovaly řidiči cestu. Navíc mokré holinky, promočené ponožky a hlavně vlhké sandály se začaly v autě zahřívat...
Tak jsme v průběhu tří dnů nasbírali mnoho zážitků a silných dojmů. Pokladník může jen litovat, že se nepřidal aspoň jako podpora týmu. Snad tedy příště - zatím se podívejte kromě vložených fotek na:
http://pigi28.rajce.idnes.cz/Horni_Stropnice_2013/