Co se dělo v Poděbradech v sobotu 26.5. před úsvitem, v čase, kdy "normální" lidé ještě spí...

V sobotu jsme si se Simonem trochu přivstali a již před východem Slunce ve 4.15 jsme se sešli u kempu. Domnívali jsme se, že v tu dobu na tomto místě budeme úplně sami. K našemu překvapení se tam ale objevila nějaká holka na kole, zastavila u nás a hned se nás začala vyptávat, jako co tady děláme, proč jsme tak blbě oblečení a že jako je to divný a že i my jsme divný atd. Přitom my jsme měli důvod našej vstréči jasný - vylézt na jednu ze 150 m rádiovek a podívat se na východ Slunce z jejího vrcholu. Divná byla spíš ta holka – co tam tak brzy ráno sama dělala? Ale to neřekla. Jen se furt vyptávala a tak jsme jí to nakonec vyklopili. A ona hned, že půjde s námi, že chce taky vidět východ Slunce a že bude i fotit. Já byl teda neoblomný, ale šarmantní Francouz Simon je tak nějak k tomu slabšímu pohlaví vstřícnější a tak se přimlouval, že jsem nakonec i já kývl. Naštěstí, když to děvče uvidělo rádiovku z blízka, tu její výšku, ten nekonečný žebřík nahoru, trochu se mu rozklepala kolena a radši zůstalo jen u focení našeho výstupu zezdola. Taky díky ní máme alespoň nějaké fotky, protože Simon foťák zapomněl doma. Výstup nahoru se nám vydařil. Sice mě bolely dost ruce, často jsem odpočíval, ale nakonec jsme těch cca 500 špryclí nahoru zdolali za půl hodinky. Výhledy ze shora byly nádherný- Krkonoše, Orlické hory, Železné hory, Ještěd, Bezděz, Kozí hůra, Přerovská a Semická hůra, Chotuc, samozřejmě Oškobrh, Poděbrady, Nymburk, Kolín, Pečky….Jen nedaleké, více jak dvakrát tak vysoké českobrodské vysílače záhadně vidět nebyly. I když Simon je prý zahlédl..:) Cesta dolů už byla snadnější a u paty vysílače jsme byli za 15 minut. Dole nás čekalo milé překvapení – děvče pro nás mělo přichystané kafe v termosce a sušenky. Jestli tento blog, holka, budeš náhodou číst, tak ještě jednou díky:)

Běh krále Jiřího 2012

A nastala den tradičního Běhu krále Jiřího v Poděbradech! Bohužel poděbradští byli v oslabení - Marmota a  Pokladník si šetřili síly a zdraví na půlmaraton v Novohradských horách, Předseda dal přednost golfu, ale pro obvyklou bolest v krku by se stejně nemohl zúčastnit. :-) Čest klubu tak musel hájit Simon a nutno říct, že běžel dobře, dokonce s úsměvem na rtech. 

 Nejmladší člen KO, Vojta,  se vydal aslepoň na tříkilometrovou trať a Marmota ho doprovázel na koloběžce. Poté podporoval Simona a dojel s ním až do cíle. Asi i díky tomu zaběhl Simon svůj rekord na 10 km! Jako doprovodný program jsme mohli sledovat závody dračích lodí, kde statečně bojovali i borci za Město Poděbrady. Příjemné slunečné dopoledne jsem zakončili u Johnyho u piva. Část členů ještě zopakovala posezení večer, i s koupáním v jezeře. Bohužel už nejde o otužování, voda dosahuje letních teplot. Doufejme, že příští týden budou v horách všichni plní síly :-).

A je tu konec sezony!

Konec koupací sezony jsme letos stanovili na 6. května, tedy den, kdy jsme vloni poprvé oslavili narozeniny se Simonem. I letos to byla vhodně neděle a tak jsme se krátce před polednem sešli u kanoistiky, bohužel bez Pokladníka. Předchozí den vydatně pršelo, takže řeka byla dost znečištěná. Ale jak řekl Marmota, byly to jen organické odpady - např. dvě chcíplé ryby poblíž mola. Co se dalo dělat, konec sezony je konec sezony, museli jsme se vykoupat...

Marmota přijel i s Vojtou a za ním celá skupina příznivců :-). Nejprve jsme obklíželi situaci a zkoušeli se z koupání vymluvit, dlouho jsme pořizovali dokumentační fota, ale nakonec jsme se museli ponořit. Mova  rychle a krátce, Předseda váhavě a Vojta velmi statečně. Simon si jako vloni vzal do řeky láhev pravého šampaňského. Nabídl i spoluplavcům a pomohl jim tak překonat silný proud, který je odnášel k hydru. Majka smutně přihlížela, na chcíplou rybu ze břehu nedosáhla...

Po koupání se někteří ještě jeli osprchovat, ale brzo jsme se sešli na zahradě u Jany a Simona, kde byla připravena narozeninová oslava. Předpověď počasí jako obvykle naštěstí nevyšla, takže bylo velmi hezky a teplo a mohli jsme sedět na zahradě. Marmota s Předsedou se zvlášť nadchli speciálním chladicím systémem ve studni, kam ukládali pivo v soudku. Pomáhal jim i Vojta a Jáchym, ale ti se brzo spíš věnovali ohni a grilování. Před jídlem se gratulovalo oslavenci, který všechny dárky pozorně a s radostí ocenil.   

Menu bylo opravdu bohaté - teplý a studený předkrm, grilované maso a klobásy a dezerty. Jídlo bylo výborné! Janě patří dík za péči, kterou nám věnovala. O pití také nebyla nouze, kromě piva a vína jsme ochutnali i tradiční oblíbenou kmínku. Muži se věnovali grilování s nadšením, jak je vidět (nebo spíš není přes kouř vidět) z fotek. Odpolední oslava byla velmi příjemná, dokonce i Vlaďka se dobře bavila. Až pozdní déšť nás ze zahrady vyhnal. Děkujeme za pozvání a těšíme se na příští sezonu a oslavu Marmotových narozenin! Možná přijde i Pokladník...

Koupat se ovšem členové KO ovšem  mohou i v létě, iniciativě se meze nekladou. 

Maraton v Hamburku

KO reprezentovali v Hamburku 2 běžci!

Hamburský maraton už jen stručně, z pohledu Movy:

V sobotu 28. dubna jsme se v trochu stísněných podmínkách a v závěru ve velmi pomalé koloně dopravili do Hamburku. Díky milé Kathrin jsme měli  všichni zajištěné ubytování, registrační místo jsme našli hned vedle věznice a tak v 7 večer si oba běžci odnášeli pokyny a čísla ve speciálních batozích. Hned v 8 běžci v dobré náladě vyrazili na start v 9 hodin. Mova s dětmi zatím vyjela do centra, stihla pořídit fokodokumentaci z maratonu a projít se po nábřeží. Chodili jsme a chodili a říkali jsme si: a oni pořád ještě běží a běží....Doběhli oba a v pěkných časech -Předseda za 3:36:48 (gratulujeme ke stabilně kvalitnímu výkonu a již k 6. maratonu!)a  Simon 3:21:13 (gratulujeme k prvnímu maratonu!). Simon si maraton užíval asi ještě o trochu víc než Předseda, endorfiny fungovaly. Předseda jako obvykle trpěl po doběhu křečemi a naříkal už ve sprchách, později i v hospodě..jako obvykle :-). 

K regeneraci posloužilo pivo, strategická porada a procházka přes park. Jak je vidět na fotce, na louce plné pampelišek se rozjařily nejen děti - i závodníci poookřáli. :-): Došli jsme až k Labi na Teufelbrucke. Tam jsme se k Simonovu zklamání nepřevezli přes řeku, tak si to aspoň vynahradil koupelí v okrasném jezírku. Voda byla zelená, ale prý teplá.Večer jsme úspěch KO zajedli v hospodě a zapili pivem a kmínkou. 

Pondělí byl individuální program, Simon navštívil podle našich zpráv tetu, Předseda a spol se přesunuli do Boltenhagenu, letoviska u Ostsee, asi 150 km na severovýchod. Tam bylo moc pěkně, ale bohužel dost chladno - viz nápis Luft a Wasser. Přesto jsme se vykoupali ( i když jsme museli jít dost daleko od břehu)  a získali pro KO další tečku na mapě Evropy. V pondělí ráno se Mova na liduprázdné a větrné pláži rozloučila s mořem a labutěmi a vyrazili jsme k Trefpunktu, abychom dopravili Simona do Poděbrad. Zpáteční cesta už uběhla bez významných příhod.

Děkujeme Předsedovi za odřízení cca 1500 km a Simonovi za obveselování posádky intelektuálními hrami. Maratoncům čest a sláva!