V sobotu jsem se zúčastnil Kolínské desítky. Očekávání jsem neměl příliš velká, navíc jsem se správně zatížil spíše větší než menší snídání a tak tomu průběh závodu plně odpovídal a s rovnoměrným tempem to rozhodně nemělo mnoho společného:
- přepálený 1. - 2.km,
- výrazné zpomalení na 3.km,
- 4.- 6. km boj o život,
- na 7. km mě doběhla skupinka, které jsem se zarputile držel,
- 8. -9. km pokecání se spoluběžci,
- 10. km vystupňované tempo se závěrečným sprintem! (škoda, že jste to neviděli :-)).
Endorfiny se nakonec vyplavily v množství dosud nevídaném a tak jsem domu odjížděl pln radosti, i když čas 43:03 moc výjimečný nebyl.
Běhu zdar
Ale to víš, že je to pěkný čas, Předsedo. Gratuluju! Pozor ale na ty stříkající endorfiny -vytvářejí závislost a i tato endorfinová závislost, je závislostí v pravém slova smyslu a člověk se časem může stát pro ostatní těžko pochopitelným podivínem. To přiznávají i naši přední běžci, že s nimi není k vydržení, když si nejdou zaběhat:)Tak s rozumem... :)
OdpovědětVymazatMarmota
Pěkná reprezentace oddílu, 11. místo v kategorii, tj. dvě první místa najednou::). Jen tě trošku přejmenovali na Jiránka, ale to nám nemůže zkazit radost.
OdpovědětVymazatAť žije K.O.
Gratuluji.
M::