Železnický kros

 28. října byl státní svátek a také se konal sváteční běh v Železnici, jehož pořadatelem byl tradičně Martin Š.

 Počasí bylo krásné a městečko u Jičína jako vždy malebné.

 Běžci museli na závěr probíhat radnicí, zkušebním běžcem byl pes.

Předseda si vzal na kros sváteční boty, které obouvá jen zřídka. Marmota naopak nasadil oblíbenou čapku, ve které běhá vždycky.

 Zastoupení KO v Železnici - Wojta, Marmota, Předseda jako závodníci a Mova a Jitka K. a Šárka (zde zachycené jen zezadu) jako podpora,

 Martin Š vše dobře naplánoval a zorganizoval, starosta běh odstartoval.

 Ceny pro vítěze se blýskaly v podzimním slunci.

 Běžci se připravovali na start meditací.

 Externí posilou týmu  byl  Jakub z Poděbrad s číslem 4.

 Starovalo se od památníčku v parku. Jaký to je památník, Mova nezjistila.

 Poblíž hospody a kostela běžci probíhali  v polovině trasy.

 Pořadí Wojta, Předseda a Marmota.

 A už je tu cíl a výběh ze dveří radnice na náměstí. Jako první Jakub.

 Za ním Jana z Jičína, která má s krosem rozsáhlé zkušenosti.

 Wojta se nedal a Předsedovi o kousek utekl.

 Ani to Předsedu nezlomilo a přibíhal plný sil.

 A Marmota propotil čepičku, ale také statečně doběhl.

Náledovalo ještě krátký pobyt na sluncem vyhřátém náměstí v družném hovoru a oběd v místní restauraci. Pak se spokojení závodnící rozjeli do svých domovů.

Hajrá, Hajrá Budapešťský maraton

Před startem jsme se potkali s Janou, Šimonem, Lisou a Jaques a vydali se na start, který byl na Náměstí hrdinů. Simon šel individuálně  vyzvednout si startovní číslo. Už ráno bylo velké teplo a bylo jasné, že běh nebude žádná procházka růžovou zahradou (a nebyla).

Na start jsme to měli kousek a tak jsme s Janou ušetřili nějaké sily. Horší to měl Simon a Marmota, kteří se museli ještě přesunout 4 km pěšky na start 30ky.

Pár minut jsme postáli na startu a pak již vyběhli do vyhřátých ulic. Už na 1. km jsem propotil tričko a vzhledem k teplu raději zapomněl na všechny ambice. Zůstal mi jediný cíl - přežít. To znamenalo především se nepřehřát. Snažil jsem se, pokud to šlo, běžet ve stínu a vždy se řádně ochladit na občerstvovačkách.

 

Trasa závodu vedla několikrát přes Dunaj. Byly krásné výhledy na řeku a budapešťské památky. Diváci byli super a výkřiky hajrá, hajrá povzbuzovali běžce. 

Velké teplo způsobilo, že už od 18. km se začali objevovat běžci v křečích, po 20. km i zkolabovani běžci a po 30. km se frekvence houkajícich sanitek ještě zvýšila.

Po 30.km jsem raději i já přešel do indiánského běhu. Mělo to sice špatný vliv na můj čas, ale zase jsem dorazil do cíle ve slušném stavu. 

Tomáše jsem našel jako vyvrhlého vorvaně až na pokoji. Dalo mi velkou práci, přesvědčit ho, aby opustil pohodlné lůžko. Nakonec se nám podařilo dostat do termálních lázní Kerely, kde jsme se příjemně zrelaxovali a dostali vlčí hlad.

Cestou na hotel jsme zhltli několik výborných kebabů a vše zapili několika Soproni.

Janu se Simonem jsme bohužel už neviděli. Noc proběhla celkem klidně. Jedno malé zachrapání se mi podařilo vyřešit domluvou. Ráno jsme si nakoupili různé pochoutky a na nádraží Keleti nastoupili do vlaku směr Kolín.

A sportovní výsledky? Především velká gratulace Janě, která v těžkých podmínkách zvládla svůj první maraton za 4:28. Předseda 4:20, Marmota 2:56, Simon 2:39. Hubeňouři podali dobré výkony, ale my ostatní zase nazvedali o tisíce tun navíc.

Běhu zdar!

A ještě jsme dostali při cestě domů odškodnění od Českých drah za nedodržení teplotní pohody.

Budapešťský maraton - příprava

V pátek večer po příjezdu registrace.

Následovalo nutné před zásobení energií - pasta, pizzák a studené nápoje.

 

Noc proběhla kupodivu klidně. Tomáš nechrápal ani nekřičel.

Ranní rozcvička podle cvičitelky jógy.

Výborná snídaně u Keleti nádraží.

Pochopil jsem, proč má Tomáš na cestách vždy veliká zavazadla.

Čekáme na start na pokoji. Bude teplo.

Pokračování možná večer.

Běh voděradskými bučinami 4.10.2014

V sobotu jsem se s Marmotou vydal do Louňovic na 15 km běh  voděradskými bučinami.

Po příjezdu do Louňovic jsme se potkali s Věrou, Janou a Milanem.

A za chvíli jsme už jsme startovali.

Milan jako místní běžel vepředu a Věra vzadu.

My zbývajicí jsme běželi uprostřed a vyprávěli si veselé příhody. Trasa běhu vedla lesem a byla mírně zvlněná.

Necelých 15 km rychle uteklo a už jsme dobíhali do cíle. Jako první se v cíli objevil Milan.

Zúčastnila se i Janina kolegyně Adéla.

Marmotův v finiš byl zdrcující.

S úsměvem a elegantně se do cíle dostala Jana.

 

a to samé platilo i pro Věru.

V cíli panovala spokojenost.

Vítězové kategorie + 40.

K.O. se výjimečně na stupně vítězů nedostalo, ale Poděbrady zastoupení měly - I.K. druhá mezi ženami.

Po vyhlášeni výsledky se běžci rychle rozjeli, nás však organizátor běhu Bohouš pozval na pivo do bufetu na fotbalovém stadionu a nejhezčí část akce začala .....

Skvělá akce. Velké poděkování Marmotovi, který sehrál roli zodpovědného řidiče.