Poslední letošní koupání na sněhu?

V sobotu a v neděli zavalily Poděbrady přívaly sněhu, letos prý naposledy. V neděli už byl sníh mokrý, ale pořád ho bylo dost. Když jsme přijeli s Předsedou na Dvojku, vybaveni krumpáčem, hrablem a sáněmi, ukázalo se, že jsme dobře připraveni. Led pokrýval jezero, ale již byl poměrně slabý, aby unesl Předsedu. Ten se opatrně, ale odvážně snažil vykopat díru tak, aby se sám nepodkopal. Nakonec se to povedlo, i když bylo nutné hrablem odhrnovat vodu, která vytékala na led. Když přijela spolehlivá Jitka se Sísou a Simon (na kole), byla už díra o velikosti A4 vykopaná. Bohužel jsme neodhadli vzdálenost od břehu a ukázalo se, že vody je tak po kolena. Museli jsme se proto do vody zanořovat jako do vany. Nicméně nálada byla dobrá, voda osvěžující. Všichni už se těšíme na jarní koupačky. Podívejte se na odkaz na rajčeti - poslední fotky v albu.
http://pigi28.rajce.idnes.cz/KO_unor_2013/

Zase z hor na Hory

Marmota cestou od pramenu Labe odvezl Janu, Šimona a Simona na kanoistiku.
Nudisti v plavkách se rychle ponořili, a pak šli na Hory.

Koupání v "rybí polívce" :)

Včerejší koupel na Jedničce byla osvěžující, nikoli však očisťující (důvod bude uveden dále :). Po měsíčním pobytu v domovské Francii a zchoulostivění pokožky v teplých vodách Atlantiku, se jí zúčastnil i Simon, který v kočárku přivezl spícího a za celou dobu neprobudivšího se Šimonka. Diváctvo doplňoval Honza se svými synky a fotografující Jarka.


Hladina jezera byla kompletně zamrzlá a tak mě napadlo provést zanoření z malého pontonu u bývalé skokanské věže (nebyl to ale příliš dobrý nápad). Oba jsme měli s sebou krumpáč (Simon si ho přivezl v kočárku :) Led nebyl příliš silný a tak jsme měli vykutanou díru rychle. První se začal sunout z pontonu do vody Simon, ale díky poměrně velké výšce paluby pontonu nad hladinou šlo o poloskok, který zvířil vodu od zdola nahoru. Výlez z ledové vody na ponton nebyl vůbec snadný, Simon ho však zvládl poměrně dobře, potřeboval se jen lehce přidržet nabídnutého krumpáče. Poté jsem se chtěl zanořit do díry radostně já, ale co jsem uviděl, mě hodně vzalo chuť – po Simonově vodním víření „vyvalily se vody zdola, roztáhnuly se v širá kola“ a mně se zdálo, že se dívám do rybí polívky- kůstky, kousky bílého masíčka a rybí pokožky. Simon tak ve vodě vířil, že uvařil rybí polívku :) Majka začala větřit pochutinu a nebezpečně obcházela kolem díry. Co mi zbývalo, vymlouvat se na rybinu nešlo dlouho, tak jsem do díry spadl taky jako hruška a málem jsem si lokl té výborné „polívky“. Ve vodě jsem pobyl krátce, o to déle mi trval výlez (vzpomněl jsem si přitom na chudáky, když se pod nimi proboří led…hrůza). Ochotně jsem se pevně chytl nabídnutého krumpáče a Honza se Simonem museli pořádně zabrat, aby mě vytáhli.

Tím jsme měli předkrm (polívku) za sebou, následovalo mnohem příjemnější občerstvení v Simonově podání-francouzská paštika z bílého tuňáka a vepřového. Potom jsme všichni společně ještě zašli do Růže na polívku (tentokrát květákovou :), pivo, kluci Jirkovi si dali svíčkovou a gulášek….

Další foto na http://marmota.rajce.idnes.cz/Jezero_c.1-16-02-2013/

Les foulées du Mingot

 V neděli 17. února Manu a já se chýstáme z Nantes do Cugandu ve Vendée. Manu pro mě přijede domu po 8h. Chtěl jsem být úplně ve formě, abych hezky reprezentoval K.O., ale nepodařilo se to. Dva nepoctiví kamarádi mě nechali sebou dost pozdě. Šel jsem spát po 5h... lehce veselý.
Do jižního departmentu je cesta dobrá. Přijedeme brzo do Cugandu. Počasí je ale studené a deštivé. Takové podminky mě vždy radují. Přihlašíme se a jdeme na start.
Prásk! 300 běžců odběhnou. Je jedno malé kolo a tři velká. To je poloměstský závod ale je taky trochu převišení. Nevím proč, ale necitím se tak špatně. Už se nebudu překvápit. Najdu si dva spoluběžci (Clément a Stéphane?). Oni mi pěkně pomahají. Přiběhneme.
Simon Audrain, 41., 40´25
Emmanuel Peltier, 282., 57´00
Vesele si můžeme dávat svařák a pivo pod lijákem. Úf! Přežil jsem to.
 Jedeme jestě podle hranice Vendée a Loire Atlantique 68 km. Jsme pozvaní u kamarádů na břehách řeky Tenu. Ztratíme se a přijedeme po 2h cesty. Bravo!
Po vynikajicí oběda (Thibaut, Céline, merci) pomalu se vracíme do Nantes, ale hodný Manu mě ještě odveze do Bouguenais, kde jsem se koupal o rok dřív. Tam si šťástně ponořím do vody.
Omluvám se, že nejsou fotky, ale to rano se mi moc nemyslelo, abych nezapomněl na aparát.

Orlických "25"

Za deštivého počasí jsme v sobotu před sedmou ráno vyrazili s Wojtou do Deštného v Orlických horách na úvodní závody v rámci víkendové akce v běhu na lyžích Orlický maraton. V sobotu se měl jet závod volnou technikou na 20 km, v neděli potom závody technikou klasickou na 20 a 40 km. Díky silné oblevě ale organizátoři změnili trasy závodu tak, aby se běžkaři dostali od startu v 650 m n.m. co nejdříve do vyšších poloh, kde se daly předpokládat lepší sněhové podmínky. Dvaceti kilometrová trať byla prodloužena na 25 km, čtyřiceti kilometrová naopak zkrácena na 38 km. Dětské kategorie byly také sloučeny, takže Wojta místo 3 kilometrů musel absolvovat kilometry 4.
Déšť se nezměnil ve sněžení ani v Deštném, a tak všude bylo plno kaluží, mokrý sníh a odtátá místa na loukách a svazích. Změněná trať slibovala dát závodníkům pěkně do těla, neboť na nejvyšší bod trati Polomský kopec (1050 m) to bylo 400 m převýšení a celkové převýšení závodu bylo přes 900 m. Nakonec to sice náročný bylo, ale vybruslit až nahoru se to dalo a v cíli mi zbylo určitě víc sil než při klasické Jilemnické 25. Ze závodu (i svého výkonu -:) jsem měl dobrý pocit, i když umístění tomu vůbec neodpovídalo : 184. místo z asi 200 zúčastněných. Čas 2:21:20 je o 14 minut lepší než na Jilemnické, přeci jen bruslení je rychlejší než klasika.
Wojta oddíl nezahanbil a dojel podle svých slov čtvrtý od konce, což mezi místními běžko-dravci není špatné :)

Odkaz na komentář ze závodu :
http://www.ski-tour.cz/cs/informace/aktuality/131_orlicky-maraton-odstartoval-narocnym-zavodem-na-20-kilometru-volne

V ledovém větru

Dnes se na Dvojce sešlo hodně lidí, ale jen tři se koupali. Mova už byla při plném zdraví, ale Předseda a Honza byli nastydlí. Honza se koupání vzdal úplně, Předseda vběhl statečně do vody, ponořil se a zase rychle vyběhl. Marmotu bolelo celé tělo po včerejším závodě na běžkách, ale vrhl se na led neohroženě s cepínem. Jako smyslů zbavený tloukl do ledu, až se mu svaly napínaly. Potom si radostně zavýskl. Ve vodě byl z nás nejdéle, všechna čest!  Mova byla sice ve vodě první, protože to chtěla mít rychle za sebou, ale také krátce a rukavice si ponechala.
Podmínky byly dnes totiž i přes modrou oblohu nelehké. Vzduch okolo nuly, ale ostrý a poměrně silný vítr vše ochlazoval. Proto jsme se ani dlouho nezdrželi. Honza si dokonce musel zavolat o odvoz, aby s dětmi cestou zpátky nezmrzl:-).
Fotodokumentace na: http://pigi28.rajce.idnes.cz/KO_unor_2013