V pátek 1.6. se konečně dočkaly nejen děti svého mezinárodního svátku, ale i členové KO dlouho očekávaného zájezdu na jih Čech. Po pečlivé přípravě vyrazily dvě skupiny směrem na Nové Hrady. Předseda, Mova, Pokladník a Simon z Prahy, Marmota, Vlaďka a Vojta z Poděbrad. Vlivem různých okolností (kolony aut, pomatená navigace, šílené objížďky, déšť, duha a fata morgana) dotrazila obě auta po teprve po několika hodinách do nových Hradů a bez předběžné domluvy se potkala na křižovatce. Pak už bylo hračkou dojet po bloudění v Nových Hradech do Horní Stropnice, najít kemp a překonat řeku, i když most byl před naším příjezdem zbořen. Kemp překonal naše očekávání - vítalo nás nové zařízení, restaurace a veliký bazén, k našemu zármutku prázdný. Postavit stany nebylo těžké ani bez kolíků, a Předseda obětavě zařídil registraci, zatímco ostatní se už před deštěm uchýlili do hospody ke kamnům. Spát jsme šli všichni dost brzo, únava z cesty byla značná, v noci se v prázdném kempu ozýval jen zpěv žab, houkání sov a za svítání i kukání kukačky.
Ráno nás vzbudilo sluníčko, opět jsme zalitovali, že bazén není plný vody, ale jediný Simon se šel vykoupat k rybářům do místního rybníka. Brzy začali kolem běhat první ultramaratonci, kteří už měli v nohách od svítání asi 20 km a 83 dalších je ještě čekalo!!! Naši borci se radovali, že do startu půlmaratonu je času dost a připravovali si snídani. Komu nestačil čaj, obětavě připravený Pokladníkem na ohýnku v ešusu, mohl se před závodem povzbudit kávou na příjemné terase v kempu. A brzo nastal čas jít se podívat na start maratonu, kde jsme se setkali se závodníky z Poděbrad. Petr Coufal se svým bratrem se vydali v 9 hodin na trať s ostatními odvážlivci.
V 11 hodin došlo i na členy KO, kteří plni elánu vyběhli na pěknou trasu okolo Horní Stropnice. Mova a Vlaďka se sotva stačily posilnit iontovými nápoji a už přibíhal do cíle Simon, v rekordním čase 1:32:52! Celkově dosáhl na 11. místo a ve své kategorii byl dokonce 7. Sám tomu nemohl uvěřit, do medaile si musel několikrát kousnout :-). Druhým závodníkem v cíli byl podle očekávání Předseda s časem 1:42:06, vbíhal na stadion velkými skoky a pln pozitivních zážitků, na 41. místě, 14. v kategorii. Za ním se brzo v bráně borců objevil šťastný Marmota v pěkném čase 1:55:12, na 89.místě, v kategorii 23. Ani endorfiny nestačily Pokladníkovi na překonání zdravotních problémů, ale statečně se do cíle dostavil za 2:14:31 na hezkém 150. místě, 36. v kategorii. Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!
Po obědě a regeneraci delikatesami nastala druhá část sobotního programu, kterou pečlivě připravil Předseda. Šlo o výstup na 2 vrcholy nad Hojnou Vodou - Kraví a Kuní horu. Na Kraví hoře nás uvítala rozhledna, na kterou vystoupili statečně všichni. Bohužel výstup neprospěl Pokladníkovu kolenu a tak se musel vzdát další cesty a sestoupit do základního tábora. Vrcholová skupina po kratším bloudění dosáhla vrcholu Kuní hory, pořídila vrcholovou fotografii, aby posléze zjistila, že vrchol je o kus výš a dál. To nám neubralo na náladě a po stopách ultramaratonců jsme lesem pokračovali k cíli. Když už nám začaly docházet síly i voda, spatřili jsme v dálce Hojnou vodu. Na vzdálení louce jsme nejprve pozorovali záhadné zvíře (dokumetace tajemně zmizela) , na malebné zahradě pak ochočeného číhajícího vlka.
V základním táboře už několik hodin ležel Pokladník a tak jsme se rychle vrátili do kempu, provedli očistu a nezbytné úpravy oděvů a vydali se do tělocvičny na večírek. Předseda, zkušený účastník rautů, se jako první vrhl na jídlo a během 10 sekund nebylo možné se ke stolům pro nával dostat. Naštěstí jídla i pití bylo dost. Bubeníci svými rytmy dostali do varu i unavené ultramaratonce, roztleskávačky, i když silně nezletilé, také dělaly co mohly :-). Bohužel únava ze závodu i z výletu si vyžádala svou daň a po několika tanečních kouscích se KO odebralo do kempu.
Spánek byl opět ničím nerušený, i když zima byla tentokrát větší než v sobotu. V neděli jsme posnídali poslední zbytky delikates a po kávičce se rozjeli do svých domovů. Všichni byli snad nakonec spokojení, i když někteří, např. Pokladník, nemohli ukázat vše, co v nich je. A smutný byl i místní pes, který marně vyhlížel Majku ze svého vyvýšeného stanoviště. Vydařená akce, hezký závod, pěkné počasí, zajímavý výlet, pouze příště prosíme zajistit napuštění bazénu! Za rok se těšíme na shledanou!