Příprava na Košický maraton míru

Včera večer  jsem netradičním způsobem zahájil přípravu na Košický maraton míru. Z Milešova jsem vyběhl na Milešovku. Trasa to byla krátká, ale převýšení 436m mi dalo hodně zabrat. Výhled z vrcholu ale rozhodně za to stál. 

Vrcholová turistika

Nejenom Pokladník se šplhal na Cyrila a Metoděje do výšek. Předseda, Mova, Marmota a Wojta zdolali vrch Hvozd neboli Hochwald v Lužických horách. Výhled byl také zamlžený

 Po takovém výkonu jsme se všichni museli osvěžit pivem na břehu jezera Kristýna, za romantického západu slunce.

 Mova tento týden dokonce 2x zlezla vrchol Ještědu. V sobotu ji doprovázel pes, ze Světlé až na vrchol.  Když už se Mova radovala, že má nového kamaráda, pes ji zrádně opustil. Ještě že ho máme aspoň na fotce.

Příroda byla také rozkvetlá, radost pohledět. I v Jizerkách je moc pěkně, pak že se u nás nedá provozovat vysokohorská turistika...

K.O. Poděbrady následují Ctirdu s Metůdkem

Bez příspěvková organizace K.O. se rozhodla ctít památku zahraničních  návštěvníku, kteří vykonali jednu z prvních misií (tůru, možná přímo "trek") k nám na Moravu (a trochu i do Čech). Jako dar nám přinesli něco, co mělo být to pravé ořechové. Bohužel po tomto daru následovala třicetiletá válka, C+K monarchie, Blaničtí rytíři (aby měl národ alespoň nějakou naději), komunisti a nakonec současná vláda…
Ale vraťme se k původní myšlence. Na počest této dvojice se K.O. rozhodlo vykonat slavnostní misii na horu Sněžku (na Velehrad to bylo trochu z ruky). Tento náročný úkol si vyžadoval celých mužů a proto byl jednohlasně zvolen Pokladník (jak je patrno z první věty, ztrátou pokladníka by byla škoda pro K.O. minimální).
Pokladník hrdě vyrazil v pátek v 10:30 z Horní Albeřice. Postupně padl Albeřický vrch, sedlo na Pomezních boudách, Svorová hora, Sněžka, Liščí hora a nakonec Černá hora.
Zde byl nucen pokladník, v rámci noclehu, stát se na jednu noc členem indiánského kmene Černohorců. Jen tak mohl na noc složit svou hlavu do jejich rodného tee pee a nespat na lavičce u lanovky. A dokonce byl nucen odmítnout tradiční indiánskou pohostinnost. Naštěstí tedy přečkal noc sám a tím nezpůsobil své organizaci žádnou mezinárodní ostudu, únava byla skutečně značná.
Druhý den ráno stačilo jen seběhnout z Černé hory do Horní Maršova a zdolat další vrchol na trase Mravenečník a následně po hraniční čáře dorazit do Horní Albeřice, kde na pokladníka čekal zaparkovaný oř. Bohužel příroda byla proti, Traverz po žluté značce připomínal chodník po náletu jednotky 30CKL. Jarní velká voda vymlela do cestičky až metr hluboké koryto potoka, cesta byla KRNAPem zavřená. Pokladník musel vzít za vděk silnicí, která ho dovedla až do cíle cesty.

Bylo to krásné a bylo toho dost. Níže pár obrázku pro Kláru (nebo pro všechny?)
Děkuji dvěma pánům ze Soluně, že k nám přinesli aktivní turistiku formou staročeské misie.

Takto vypadá předpisová výstroj na misii dle Ctirdy a Metůdka

Z této fotografie je patrno, že hranice už nejsou to co za mlada..

 Další fotografie zachycují floru Krkonoš. I kvetoucí kleč má něco do sebe

 Jako důkaz Sněžka. Mlha, déšť, studený vítr, 9 stupňů - prostě klasika

 To co z dálky vypadá jako Kilimandžáro s vrcholovou partii sněhu je skutečně Sněžka. Matka příroda byla dobrotivá a tu hrůzu s létajícím talířem umě zamaskovala.

 Rodný vigvam, indiánů z kmene Černohorců a pokladníkova noclehárna (pro neznalé, je to ten bílý stan)

 České hory jsou tak pusté, že tu lišky už nestíhají dávat dobrou noc, ale dobré ráno (patrně se jedná o lišku Bystroušku, z další z mnoha významných historických postav, popř. by to mohl být i král Zikmund.....)